EUGENIO VITALI
A)
Tam kde hoří oheň,
vesmír žehlí věčné šaty,
a duha protkává podzim.
Važ si vzduchu, který dýcháš,
modlitby, kterou obtěžuješ Boha.
Noc už nikdy nebude jednosměrná,
vrátí tě tam, kde stín zatemní slunce.
B)
Piliny z maliníku létají
po truhlárně, kde jsem poslepu žil řadu let.
Z očí se mi sypal dřevný prach,
kůra se stahovala z kmenů
jak ruce z krve.
Teď mi dovol vytáhnout svá pouta z ohně.
Nech mě létat vzduchem.
Osvoboď můj život, než ho promarním.
C)
Úzké uličky
v imaginárním dechu
vyprávěly o neobjevených nivách.
Déšť na židovském hřbitově
doprovázel noc svým leskem.
Básník neměl jméno,
jen obličej bílý jako křída
a nablýskaný náhrdelník pro falešnou milenku.
Záblesk snu mu vysvětlilo svítání.
D)
Papírový muž
vypráví divné věci,
vypráví, že večer občas ještě tančí.
Ale je vzdálené tajemství pryskyřice
povzdech kůry,
a klid co modeluje v zemi kořeny.
Tvoje rány jsou viditelné,
na tvých větvích se chvěje země
a rackové mi tě nepřestanou připomínat.
NEVIO SPADONI
Jen stříbrná bříza
Odkudsi přilétly balonky.
Nikdo si jich nevšiml,
jen stříbrná bříza
a vítr, který obhlédne všecko.
Jako cípy hvězd
Jako cípy hvězd
se do mne vryla
tvá moudrá slova:
„To nic, už na to nemysli.“
Lásku oblékej jako šaty
a když tě škrtí
svlékni je a zahoď.
Falešné nebe
Nakonec se vrátily vlaštovky,
aby se uhnízdily,
kde nikdo jiný hnízdit nedokáže.
Náhle jsou ty tam. Rozletěly se
po falešném nebi.
Kus světa
Prošli jsme spolu kus světa,
a sejdeme z něj jako ty domky z kamene.
Jako ti letadlo, když nabírá výšku,
ukáže věci propadlé do nicoty,
pozdravíme zem splavenou potopou,
zarostlou pískem nebo bůh ví čím.
Na sklonku zimy se ztratí i racci
dovádějící ve vlnách měsíce.
Přízraky
Mohl bych odpřisáhnout,
že dnes v noci se kdosi po špičkách
vkradl do mého domu.
Je však lepší otočit se na bok
a dělat,
že tu nikdo není.
Jinak neodejde!
Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS