VÁCLAV HONS

Malíře Antonína Vojtka z Břeclavi zná na jižní Moravě snad každý… Je zde rodilý a už 83 roků se toulá krajinou pod Pálavou, aby potom doma v ateliéru své dojmy a svůj úžas zhmotňoval v sugestivních obrazech, které mě doslova ohromují už třiatřicet let svou vstřícnou oblostí, svou výtvarnou hudbou, svou celoživotní básní beze slov… Troufám si říci, že ještě nikdo se nevěnoval dotyčné krajině tak hluboko a s takovým talentem a s takovou jinakostí jako malíř Vojtek.

V těchto dnech visí jeho nádherné obrazy ve výstavní síni Českého rozhlasu na Vinohradech. Jen mě překvapuje, že vedení rozhlasu a všelicí šéfredaktoři a vedoucí redaktoři se nezúčastnili vernisáže, jako by to byl jakýsi konkurenční podnik…

Tento kulturní analfabetismus mě opravdu nadzdvihl. Dominantní výtvarný rozhlasový redaktor pan Oujezdský, který vysílá všeliké reportáže i z druhořadých výstav, možná ani neví, že jeho zaměstnavatel pořádá nejméně deset výstav ve své síni.

Nerozumím tomu, asi tak jako nerozumím schématu Vltavy v popůlnočním a brzoranním čase!!!

Myslel jsem, že s novým ředitelem…, ale měsíce ubíhají a úplněk nikde…

Ale vraťme se raději k výstavě mistra Vojtka. Zde jsou slova, kterými končila má recenze výstavy Antonína Vojtka před třiatřiceti roky: „Procházel jsem se mezi Vojtkovými obrazy a záviděl mu to velké a krásné souznění mezi krajinou, ve které žije a krajinou, která je uvnitř něho… Záviděl jsem mu tu pregnantní a viditelnou interpretaci tvůrčího času… Neboť už dlouho jsem nepocítil tu jednotu myšlení a projevu, tu identitu nacházení a obdarování, domova a srdce…“

Tak ať se ještě dlouho těšíme z nových děl činorodého malíře Antonína Vojtka!

 

VÁCLAV HONS

Velká cesta

Tondovi Vojtkovi

konečně

nezáleží na ničem

jiném

než na básni

 

co kdo měl s ní

 

a trochu

i na smrti

 

jsme jen 

do papírových bot 

obutí

 

bože

jsme jen tvé děti

nevlastní