DUŠAN SPÁČIL

(Vladimíru Vysockému)

Až budeš hledat pravdu, dej se támhle vpravo,

je to u stanice metra Letňany,

je jich tam teď tolik - více než je zdrávo,

a to další budou ještě někde schovaný…

Občas ňáká pravda, či lež její sestra,

navrhne, že by se mohl načít sud.

A pak je tam živo - společnost je pestrá,

však je každá pravda odněkud.

Je tu pravda hochů, co nemaj rádi svědky.

Pravda pomalých co myslí po staru.

Pravda pavlačová, pravda naší Bětky.

Šminkou upatlaná pravda bulváru.

Je tu pravda chudých, s tou se občas zdravím.

Pravda peněz, jíž tak hezky voní kapitál,

Jinou chceš mít z krku, ba i perem pavím,

Třeba pravdu idiotů, kterým ses dřív smál.

Sedává tam pravda novinářské fráze.

Pravda brožur a programů partají.

Pravda úspěšných, co mají doma bazén,

Pravda sousedů, co bazén nemají.

Potkáš tam i pravdu z neúspěšné mise,

pravdu montérek a těch co chodí v saku.

Pravdu právníků, již najdou všechno v spisech,

I pravdu bohémů, co mají jí jak z praku…

Nakonec prozradím ti: taky jsem tam hledal,

s jednou krásnou pravdou chtěl jsem léta prožít.

S čistou, nezáludnou, tou jak míval děd,a

dávno už tam není – je na pravdě boží.