JIŘÍ KNOPP

Sledoval jsem televizní seriál Bohéma a mám k němu poznámku.

Nevím přesně, v kterém roce to bylo, ale byl jsem v Karlínském divadle na hře Nebe na zemi, ve které hrál faráře Jan Werich a kostelníka Vlasta Burian. Oni spolu často nehráli, ale tenkrát ano. V této hře spolu dost často přicházeli na jeviště a říkali: My chudí služebníci Jovišovi, sami nic nemáme a poslední skývu chleba jsme rozdali.

Werich poslal Buriana, aby šel sehnat nějakého obětního beránka. Ten za chvíli táhl na řetízku uvázané sele, za hurónského smíchu hlediště. Werich si prasátko položil na kolena a řekl, že ho bude dělit. Ukázal doprostřed a řekl, že ten kus musí obětovat Bohu – To musíme, to se nedá nic dělat. Pak ukázal až na konec selátka a řekl – Tohle je moje. Burian zoufale – A kde mám já? No ty máš tady ten ocásek. Ale to je málo, dej mi víc. Já bych ti dal, ale podívej se, už není.

Divadlo řvalo smíchy – a já jsem poznal, že vlastně předvádějí, jak se dělí národní důchod.

Pamatuji se, že v té hře hrál a zpíval Rudolf Cortéz, hrál pan Černý a ostatní aktéry si nepamatuji.

Potom jsem viděl hrát pan Buriana ve hře Tři mušketýři – tu veršovanou hru napsal Vítězslav Nezval. Pan Burian v této hře hrál mušketýra Porthose, ten měl být tlustý, ale nikomu to nevadilo, a jakmile se objevil na scéně, všichni diváci se smáli. Byly to doslova výbuchy smíchu.

Ještě se pamatuji, že kardinála Richelieu hrál Karel Effa. Údajně Vlasta Burian při děkovačce prohlásil: My jsme tři reci a jdem teď na dvě deci… nebo na tři litry. Ale to jsem na vlastní uši neslyšel.

Tyhle dvě hry jsem osobně shlédl, takže není pravda, že by pan Burian vůbec po roce 1945 nehrál.