EVA FRANTINOVÁ

Jsou hory přívětivé, hory, které přímo zvou naše kroky, hory, které se vejdou „do dlaně“ – Říp, Blaník, Milešovka, hory, na jejichž pokoření nepotřebuješ lana ani skoby…

A jsou hory nepřístupné, zlé, a o to víc snad lákající dobrodruhy i snílky.

Takový Matterhorn! Hora nepřístupná ze všech stran, hora, ke které lidé z Walliských Alp vzhlíželi a vzhlíží s obavami, strachem i úctou – vždyť až do dnešních dnů si hora vyžádala kolem 500 obětí!

Reinhold Messner, italský horolezec, cestovatel a spisovatel o tom ví své. Má za sebou 14 osmitisícovek, byl prvním na Mount Everestu bez použití kyslíku…

S chutí jsem si přečetla jeho knihu Západní stěna, kterou vydalo v roce 2010 nakladatelství JOTA v Brně a nedávno také PÁD NEBES, knihu téhož nakladatelství.

Messner v ní poutavým způsobem líčí pokusy o zdolání hory Matterhorn, hory, která plive ze všech stran kamení i led, hory, o niž se jako první pokusil v roce 1857 italský horolezec Jean-Antonie Carrel.

Carell nebyl sám – spřátelil se s Edwardem Whymperem, který do Alp přijel jako malíř půvabných horských scenérií. Malíře hora doslova „očarovala“, stůj co stůj musel nahoru. A tak s Carrelem podnikli několik nezdařilých pokusů o dobytí Matterhornu. Úspěchu dosáhl až roku 1865 Whymper se svou výpravou, několik členů však zahynulo při sestupu. Carrel se dostal na vrchol jen o několik dní později…

Kniha se čte jedním – a zatajeným – dechem. Je doplněna dobovými kresbami samotného Whympera, které mi připomněly kresby ze starých verneovek.

Škoda, že v jejím závěru autor musel poznamenat: „Na obou stranách Matterhornu, tedy na hřebenech Lion a Hönrli, se dnes nacházejí fixní lana, místy dokonce žebříky. Hora jménem ‚Horu‘ neboli ‚Gran Becca‘ je tak přístupná i těm, kteří by na ní na vlastní odpovědnost ztroskotali. Podobně jako na Mount Everestu, který je šerpy rok co rok preparován pro masové výstupy turistů. Oba vrcholy se staly konzumními horami.“