JAN KRISTEK

Všechny ty pochody homosexuálů mají hlavně dva účely. Prvním je říci lidem: „Jste nuly! My si můžeme dovolit to, za co by vás okamžitě zabili!“ Druhým je vnutit lidem jako „alternativu“ něco, co by jinak nechtěli.

Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že kdyby podobné pochody uspořádali heterosexuálové, ve většině „demokratických“ zemí by byli okamžitě rozstříleni kulomety a rozježděni tanky, dopadli by jako na mytickém náměstí Nebeského klidu – mytickém, protože jak sama CIA později přiznala, tam ve skutečnosti k žádnému masakru nedošlo, a všechny ty řeči o něm byly jen americkou propagandou. (Otázka, jestli by na náměstí Nebeského klidu k masakru došlo, kdyby tam uspořádali pochod heterosexuálové, nakolik je v tomto ohledu Čína demokratická či „demokratická“, je už otázka jiná.)

Myslím, že si nikdo nemyslí, že by šlo o nějaká práva homosexuálů a už vůbec ne stejná. Ve všech „demokratických“ zemích je legalizován pouze homosexuální sex, a heterosexualita je mimo zákon. Heterosexuální sex je povolen pouze za účelem plození nebo za účelem výdělku. V případě sexu za peníze je někde legální pouze pro poskytovatele sexuálních „služeb“, nikoli však pro zákazníky, kteří jsou za něj „trestáni“ (takže se do toho ještě vnáší rozdíl mezi „podnikateli“ a „plebsem“). V některých zemích je heterosexuální sex ještě legální v případě znásilnění – a opět, v některých pouze pro znásilňující, a nikoli pro oběti znásilnění, které jsou „trestány“. „Tresty“ za heterosexuální sex se pohybují na škále od pro některé likvidačních pokut po ukamenování a jiné druhy smrti. A kromě toho je tu samozřejmě „morální odsouzení“. Kromě monopolu na sex mají homosexuálové daňová a profesní zvýhodnění.

Myslím, že je každému jasné, že když o „ochraně nenarozeného života“ vykřikují ti, co v ustašovských koncentrácích soutěžili, kdo za noc podřeže nejvíc lidí (skóre byla v tisícovkách), a ti, co potřebují každoročně ve svých válkách povraždit nějaký ten milion lidí, jde ve skutečnosti o zákaz heterosexuálního sexu, jehož je nechtěné těhotenství pouze důkazem.

Hodně homosexuálů křičí o právech homosexuálů, i hodně heterosexuálů křičí o právech homosexuálů, ale slyšeli jste, že by nějaký homosexuál byl ochoten podpořit požadavek na legalizaci heterosexuality? Ticho, co? Nebo možnost heterosexuálních milenců a milenek po sobě dědit?

Navenek sice může být homosexualita zakazována, ale jaké zakazování v křesťanství, když i jinak osvícený papež František řekne: „Kdo jsem já, abych odsuzoval homosexualitu!“, ale ani ho nenapadne, aby něco udělal s církevním prohlášením heterosexuality za vraždu. Přitom by mohl, protože je oficiálně neomylným, kdežto jeho předchůdce v době, kdy heterosexualitu prohlásil za vraždu, ještě neomylným prohlášen nebyl (prohlášen neomylným byl až příštího roku). A jaké zakazování homosexuality v islámu, když muslimové znásilňují muže jak na běžícím pásu?

Aby se dalo mluvit o rovných právech, musel by tu být kromě „zákona na ochranu nenarozeného života“, platícího pro heterosexuály, také analogický „zákon na ochranu nevysraného hovna“, platící pro homosexuály. Pro začátek by možná stačilo, kdyby si museli předtím, než dostanou povolení jít na záchod, podat žádost a jít před komisi.

Dost dlouho mi byla záhadou zkratka LGBT, kde B je za bisexualitu. Jak může být legální bisexualita v zemích, kde je heterosexualita – která je součástí bisexuality – zakázaná? Pro mě, člověka ze „staré školy“, to bylo těžké pochopit. Vždyť to je jako kofola s rumem nebo džus s vodkou pro řidiče! Ale v dnešní době, proč ne – když třeba výrobci nápojů zasponzorují nové čepice pro dopravní policisty.

Pochody jsou prostě vyhlašováním náckovského „Sex je náš!“ Říká se jimi lidem: „Vy, heterosexuálové, nemáte sebemenší šanci! A vy ostatní, pokud chcete legálně vystříknout, dejte se k nám a choďte s námi na pochody organizované americkými velvysranci, pro které žádné zákony neplatí. Pak padne jejich posvátný stín i na vás. Pokud se k nám nedáte, není problém pro vás zákon na ochranu nevydělaného hovna vydat, a pokud se vám to nebude líbit, je možné jej zpřísnit tak, že se ani neuprdnete.“

Pro uvedený druhý účel je samozřejmě nejlepší, aby tyto pochody byly co nejhnusnější, nejagresivnější, aby se co nejvíc lidí odvracelo znechucením. Musí tam být povoleno pokud možno úplně vše. (A totéž platí i o chování vybrané, preferované skupiny homosexuálů vůbec.)

Pak se totiž snadno přijde s pohádkou, že dřív všichni lidé dělali sex jenom po svatbě, jenom když chtěli mít děti, maximálně jednou za měsíc, oblečeni a přes díru v prostěradle, potmě, s nechutí a pokud možno v bezvědomí, že jenom tak je to správné… a kupodivu se na to i dost lidí chytí. Prostě vytvoření kontrastu, pak nabídnutí falešné „reality“, a její materializace.

Cílem je připravit lidi o možnost osobního růstu (nebo chcete-li duchovního), který sexualita umožňuje, připravit je o zdraví, které sexualita dává, zabránit jim žít dlouho a v plné síle. Zabránit komunikaci mezi lidmi, která bez sexuality zaniká. (Podobně jako v armádě platí známé „bez spojení není velení“, pro civilní život platí: „bez sexuálního spojení to není život, ale jen přežívání.“) A pak takto oslabené a zadupané lidi bez sebevědomí, „společnost“ bez komunikace, vést od známého hesla šedesátých let „Make love, not war!“ čím dál tím víc k pravému opaku.

Mezi ženami a muži byla uměle vytvořena taková bariéra, že muži si už pomalu myslí, že ženy jsou jenom na výrobu deuteria (de-uterus), a představy žen o mužích jsou ještě zkreslenější.

Rozhodně není třeba se nad pochody novodobých flagelantů rozčilovat. Není důležité, co oni dělají veřejně. Důležité je, aby ženy a muži opět našli cestu k sobě a dělali to, co jim zakazují, alespoň potají.