FRANTIŠEK UHER

Už nikdy

Už nikdy nebýt příliš mladí. Nedělat stejné chyby. Nehledět mlčky jak odlétají ryby. Neotvírat klavíry, jimž byly zprivatizovány struny. Nehledat motivy k řízení odstavené lokomotivy bez vody a uhlí. Nevyjet na zničené tratě. Nejprve je třeba položit koleje.

Proti všem

Původně byli dva. Spikli se proti třetímu. Načež se druhý spiknul s třetím, třetí se posléze spiknul s prvním. Všichni kuli pikle proti všem. Nakonec každý kul pikle sám proti sobě. To je osudem trapných koalic, kde někteří mají k vydírání partnerů boží požehnání.

Zatímco Orinoko

Dlouho pobýval v daleké cizině. Zatímco Orinoko pokojně plynulo – tok celý rok trápilo sucho a nad plochým břehem kroužily neznámé drony – daleko doma vyšel do polí zkušený pytlák. Vzal to zadem. Sadem, úvozem. Pod lesem spatřil stádo muflonů. Zamířil, ale nevystřelil. Nikdy s sebou nenosil patrony.

Co kdyby

Celá byla krásná! Šel by za ní po dně tůně. Kdyby neutekla s tím bohatým Jackem jezdícím pontiakem, mohli společně lovit ryby, dráždit tchyně, pěstovat dýně, skákat na trampolíně, zkrátit daně, hrát dvojhlasně na didgerido a v Kolíně přecházet pravidelně Labe po laně. Nebo krást koně.

Úvaha o zbytečných transakcích

Začněme příměrem: Když manžel potřebuje dát peníze manželce, nemůže. Musí to vzít přes tchána, přes vnučku nebo před babičku. Těm dá peníze, které oni předají manželce. Že je to nelogické? Zajisté! Avšak: Obdobně je tomu se státem a nemocnicemi. Tchána, vnučku či babičku zastupují zdravotní pojišťovny. Proč stát nemůže posílat peníze přímo do nemocnic? Proč se musí volit komplikovaný systém řešení prostřednictvím pojišťoven? Kolik úředníků se na zbytečné transakci přiživuje? Kolik peněz se rozplyne do ztracena, kolik se jich nakonec do nemocnic vůbec dostane?