VĚRA BERANOVÁ

Josef Fanta

(7. prosince 1856 Sudoměřice u Tábora – 20. června 1954 Praha)

FRANTIŠEK NEVAŘIL

Tak jsme tu měli další výročí 17. listopadu 1989, neboli Velké listopadové sametové revoluce. S tím je už jako obvykle spojeno velké rojení všech našich současných „osobností“ (?), pronášejících procítěné projevy o pádu totality a nastolení svobody, lidských práv a demokracie. A samozřejmě plno vzpomínek na nesmrtelného Václava Havla a vystoupení jeho spřízněných členů tehdejších disidentských klanů.

EMIL HRUŠKA

Hitlerova mládež, ona pověstná a nechvalně proslulá Hitlerjugend (HJ), představovala od roku 1926 zálohu spolehlivých, cílevědomě připravovaných a vychovávaných kádrů jak Nacionálněsocialistické německé dělnické strany (NSDAP), tak nacistických ozbrojených sil a represivních složek.

PAVOL JANÍK

Publikácie priamo z dielne spravodajských služieb predstavujú určité nóvum a nepochybne ich treba vnímať s logickým predpokladom, že sú tendenčné, neobsahujú všetky citlivé informácie a prinášajú skreslené i podvrhnuté údaje. Výnimkou dozaista nie je ani titul Der Bundesnachrichtendienst und der „Prager Frühling“ 1968 (Spolková spravodajská služba a „Pražská jar“ 1968). Spoločný projekt rozviedok Nemecka a Českej republiky je dostupný na internetovej stránke Úradu pre zahraničné styky a informácie http://uzsi.cz/cs/dokumenty-ke-stazeni/

IVO FENCL

V časech Čechových, pokud tedy Praotec existoval, o čemž pochybuji, byla naše vlast zarostlá lesy, ne-li pralesy. Ty byly vyklučeny, i když tak hrozně jako v Anglii to tady naštěstí nevypadá.

MIROSLAV GROSSMANN

Hlavní města jsou obvykle jevištěm mnoha historických událostí, které určují chod dějin celých zemí. Platí to i pro Petrohrad. Přestože roku 1918 město pozbylo titul hlavního města, tak se dnes, k přiznání jeho významu, neformálně nazývá „severní hlavní město“. Aktuálně je také centrem Leningradské oblasti a Severozápadního federálního okruhu, a vedle Moskvy a Sevastopolu má statut federálního města Ruské federace.

JAN JELÍNEK

Za éry socialistického Československa byly v naší republice v předvečer 1. máje na Pražském hradě oceňovány vynikající pracovní výkony občanů vysokými státními vyznamenáními a titulem Hrdina socialistické práce. Svou píli a mistrovství vyznamenaní nikdy nestavěli na odiv. Vždy hovořili o své výjimečnosti skromně. Věcnými a nehledanými slovy. Neboť silní lidé, co hodně dokázali, jsou vždycky prostí.

ZDENĚK HRABICA

Pamatuji, jak „občané druhého řádu“ odhazovali po 17. listopadu 1989 do Vltavy v blízkosti staroslavného pražského Mánesu dekorace, které jim odevzdal minulý „zločinný režim“ – dekoroval je za jejich umělecké konání. Desítky národních a zasloužilých umělců se někdejší pocty, o kterou předtím dajli jim, nedajli medajli sami tolik usilovali, se nakonec dobrovolně nebo pod veřejným tlakem, diplomů a titulů vzdalo.

JIŘÍ KNOPP

Pravda zůstává, že známý filmový tvůrce Dušan Klein film s tímto názvem dosud na trh neuvedl. A že jich uvedl již požehnaně. Díky těmto zdařilým filmům se vlastně zasloužil o to, že v této naší kulturní zemi žije v povědomí lidí názor, že se mezi námi básníci stále ještě pohybují. Díky školním osnovám, podle kterých jsem se učil, si básníka představuji asi jako Jana Nerudu, Antonína Sovu a připouštím i Vítězslava Nezvala. Rozhodně bych nikdy o sobě neprohlásil, že jsem básník, byť již to někteří literární kritici o mne prohlásili.

JAROSLAV VÁŇA

Seděli jsme, společně s Milanem, v pokoji, kde byly alfou a omegou jen knihy, s trochou nábytku ke klidnému posezení a zase jen knihy. Nikde ani kousek volné zdi. „Splétali“ jsme vytrvale povídání o literaturách všech možných forem a jejich strůjcích. Údajně se Milan Kundera chystá k tajnému návratu z Paříže do Brna, dověděl jsem se.

LECH PRZECZEK

• Jeho sebevědomí rostlo přímo úměrně se zvyšováním hladiny alkoholu v krvi.

FRANTIŠEK UHER

Podzimní horizont

nechává plout mraky do ztracena