JOSEF ONDROUCH
„Prezidentem byl zvolen hulvát!“ – Nemůže být jasnější doklad nevěrohodnosti našeho českého mediálního kartelu než uvedený citát mediálního koryfeje Jiřího Pehe. Tak hodnotil výsledky voleb USA na Radiožurnálu, plný rozčarování v kocovině povolebního rána ve středu 9. 11.
Pro něho jako výraznou osobnost česko (amerického) mediálního kartelu s ambicemi diktovat svou vůli veřejnému mínění zpráva o zvolení nového amerického prezidenta Donalda Trumpa novým prezidentem Spojených států, zcela proti jejich očekávání, znamenala šokující překvapení (podobně jako pro správce trafiky prodávajícího Havlovy lavičky M. Žantovského) anebo ještě výstižněji vzpouru (z úst protagonisty jestřábů USA v Česku Vondry).
Pehe vyjádřil hlubokou frustraci nejen kartelu médií, ale i toho, co tak ráda vystavuje na obdiv součást tohoto kartelu, která se bonvivánský nazvala pražskou kavárnou. Jako zvláštní patvar pražská kavárna vyjadřuje na malém českém písečku to, co se odehrávalo v přímém přenosu médií v podobě dech beroucího divadla na mnohem větší scéně Ameriky. Do mediálního kartelu protizákonného sdružování patří i tam kromě médií (kde je to nejvíce vidět) ratingové agentury usilující o utváření veřejného mínění. Mediální kartel s pražskou kavárnou doplňují štědře dotované instituty a knihovny (vydávající knihy, jež nikdo nečte a rozvážející po světě předražené lavičky jejich autora). Mediální kartel různými, většinou umně maskovanými kanály vede k velkému byznysu prorůstajícímu do demokratických struktur. K obhajobě svých zájmů ale používá bez uzardění peníze z veřejných zdrojů. Tyto konglomeráty velkých peněz všemocného kapitálu s jeho vazbami na Hillary Clintonovou (HC) geniálně vykreslil její demokratický oponent v primárkách demokrat socialista Bernie Sanders. Tím nesmírně posloužil (i když velmi nerad) Trumpovi v obraně proti útoku mediálního kartelu a pak pomohl i v razantním útoku Trumpa proti finanční oligarchii, představované především vlky z Wall Streetu podporující HC. Mezi řádky to platí i pro utajenější vztahy Clintonové s vojenskoprůmyslovým komplexem a šířeji vůči dalším konotacím utajovaných očekávání největších jestřábů USA a v NATO. Jejich prominentkou a favoritkou na prezidenta byla HC a byli si jisti, že se jejich prezidentkou stane.
Trumpova vítězná vzpoura navzdory tomu všemu způsobila v mediálním kartelu naprostý zmatek. Odrazil se i v ohromení evropských reprezentantů NATO. Příkladem zůstane Angela Merkelová, jejíž gratulace zvolenému vítězi byla pokusem školit nového prezidenta Spojených států z lidských práv. Ještě rozpačitěji působil dlouho mlčící, původně výhradně pro prezidentku Clintonovou připravený gratulant z Paříže Francoise Hollande: Jeho trapné vyjádření, stejně jako „školení“ Merkelové, jsou k mání na webu CNN v kontrastu s věcnou gratulací Putina.
Mělo by zaujmout, že Donalda Trumpa vykreslují jako člověka typově podobného s Milošem Zemanem. Náš prezident byl také jediným evropským vrcholným představitelem, který vítězství Donalda Trumpa předpověděl. Význam jasné podpory americkému prezidentu a Zemanův kvalifikovaný poměr skutečného znalce k Rusku a Číně s jeho osobními vztahy vůči Putinovi a čínskému prezidentu Siovi by mohly znamenat plus pro postavení Česka ve Washingtonu po nástupu Trumpa do Bílého domu. Mohlo by to být do jisté míry srovnatelné s ruským Memorandem T. G. Masaryka prezidentu Woodrowu Wilsonovi, které v roce 1918 posloužilo tehdejšímu prezidentu USA k reálnějšímu pohledu na revoluční, stále více bolševiky ovládané Rusko a podepřené autoritou Československých legií získalo podporu USA rodícímu se Československu, s nímž ve svých čtrnácti bodech zprvu Wilson ještě nepočítal.
Při činorodosti Zemana lze očekávat, že dopis-gratulace ke zvolení Trumpa prezidentem, obsahující pozvání do Česka, by mohl mít širší a delší dosah nejen díky osobním vztahům Zemana vůči ruskému a čínskému prezidentu, ale mohl by posloužit i v jiné sféře politiky USA tam, kde totálně vyhořel Obama a způsobila jen další prohloubení krize jeho favoritka Clintonová. Jde o jejich politiku destabilizace a rozvratu zvanou arabským jarem, vedoucí k posilování terorismu a vzniku Islámského státu s výhledem dalšího rozvratu v Iráku a hlavně v Sýrii; stejně jako už trvale v Afghánistánu. Připomeňme, že velvyslankyně Česka v Damašku paní Filipi zastupuje dlouhodobě u vlády Syrské republiky také zájmy USA. Tato výjimečná diplomatka jen těžce a díky podpoře Zemana uhájila vzácné postavení Česka proti Schwarzenbergovi a Kalouskově TOP, kteří usilovali o její odvolání. Nikoliv náhodou byla za svou činnost Eva Filipi mezi vyznamenanými osobnostmi u příležitosti státního svátku 28. října.
Je na čase, aby se mediálnímu kartelu začala věnovat patřičná pozornost. Ten utržen ze řetězu si začal osobovat práva a opevňovat postavení páté mocnosti v systému demokratických základů společnosti. Nikým nezvolení a nikomu neodpovědní vládci diktátu slov srostlí neviditelným systémem finančních toků a vlivových prostředků se pokoušejí ovládnout vyvážený, ale bohužel často ne příliš dokonalý systém demokracie. Zdá se, že kromě Ústavního soudu u nás nefunguje další systém pojistek demokracie. Prozatím neplní očekávanou roli v tomto směru Senát. Není divu, že ho volí stále méně občanů a ozývají se hlasy po jeho zrušení podle vzoru Švédska. Stále rozpačitá se jeví oblast soudní, která se nezbavila podezření z existence soudní mafie, propojené možná i s některými částmi policie a tajných služeb. Přinejmenším rozpaky budí výsledky případu Nagyová/Nečasová, kdy úřednice z pozice milenky premiéra mohla ovládat politiky a úkolovat (možná nejen) vojenskou rozvědku.
Zdá se, že mediální kartel v značné části novinářů se ze šoku svého mylného očekávání výsledku prezidentských voleb v USA obratem otřepal a jakoby nic si jede vyšlapanou cestičkou zatloukání svých omylů a proher. Opět v tom vyniká Česká televize, tvrdíc, že nikdo kromě ní v seriálu Simpsonových nepředpověděl zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Ubohá lež má možná jádro v negramotnosti namyšlených zpravodajských a publicistických televizních hvězdiček. Tito vlivní vládci zpravodajství a publicistiky vynikají spíš neznalostí a ignorantstvím, které osvědčili tak výrazně v potlačování Olivera Stona. Teď už vědí, že existuje a naučili se ho do jisté míry respektovat. Nevědí ale, nebo možná někteří tají jiného amerického hvězdného dokumentaristu. Je jím režisér a spisovatel Michael Moore, který k nelibosti podobného mediálního kartelu v USA už v červenci formuloval pět důvodů, proč podle něho bude zvolen prezidentem Donald Trump:
Voliči, především ti mladí, nadšeně a nezištně podporující v primárkách proti Clintonové Sanderse, neuposlechnou výzvy poraženého Bernie Sanderse a volit HC nebudou.
Rozhněvaný (a to nejen bílý muž střední třídy postižený úpadkem pásu US Středního východu) nebude volit tradičně demokraty v nepřijatelné osobě Clintonové. K volbám v Ohiu, Michiganu, Wisconsinu a dokonce v největší baště demokratů Pensylvánii buď nepřijde, nebo dá svůj hlas Trumpovi spíše než nenáviděné Clintonové.
K tomu využije Trump nabízející se možnost srovnání s pro Brexit hlasujícími britskými voliči v depresí podobně postižené části USA.
Hlas pro Trumpa, předpověděl Moore, se stane protifeministickým ventilem proti znelíbenému terči ztělesněnému v osobě Clintonové a hlas jí nakonec neodevzdají ani ženy.
Miliony zvolí Trumpa ne proto, že s ním souhlasí a že se jim líbí jeho ego, ale čistě na just třeba jen proto, že tak vyjádřením svého protestu proti Clintonové hlasovat mohou.
To, co v rozhovoru předpověděl režisér Moore už v červenci, náš malý český mediální kartel možná jen při svém bohorovném ignorantství přehlédl. Myslím ale spíš, že novináři formátu Michala Kubaly anebo skvělého Honzy Šmída z Radiožurnálu o tom dobře věděli, ale nedostali publicitu. Diktátem pouze svého slova vládl samozvaný mediální kartel ve spolčení s pražskou kavárnou. Kartel, který je protizákonný a protiústavní, přes veškerou sílu u nás, ale i v USA, utrpěl vzpourou amerického voliče, volbou Donalda Trumpa a zavržením Clintonové fiasko.