VÁCLAV PELCMAN

Píšeme si

Že žijeme v kybernetickém věku, to snad ví každý, ale kdo toho prakticky využívá či zneužívá? Nebudu to analyzovat, to přenechám povolanějším. Jen jsem se nad touto problematikou zamyslel, když jsem jednou začal „surfovat“ na internetu. Cosi jsem hledal a objevil to, co možná už čtenáři většinou vědí. Ty tedy prosím za shovívavost.

O co jde? Většinou víme, že reklama není zadarmo (ani levná) a někdy je dokonce nežádoucí! V tomto případě mám na mysli literární činnost, která někdy je, z politických důvodů, i nežádoucí.

Je dost autorů, kteří by mohli své zkušenosti o potížích s publikací svých názorů doložit na mnoha různých příkladech. Je však také jedna snadná cesta, jak se dostat do povědomí čtenářů: větším využívání webů na internetu. Toto je prostředí, kde jsou jako doma mladí lidé. Ti většinou nic moc nevědí o současném samizdatu. Ti vidí, v případě zájmu to, co se vydává, ale čemu se prostoru nedostává, to mohou poznat jen velmi obtížně. Proto by se nemělo vymožeností výpočetní techniky využívat jen pro politické hrátky (např. volby), ale více i pro osvětovou činnost.

Na webových stránkách výše uvedeného hesla (ale i dalších) lze zveřejňovat i díla, která se na celonárodní fórum nedostanou, a na všechna ostatní přikládat znalecké (i laické) názory a tak pomáhat rozvoji myšlení a posuzování literárních a vůbec kulturních počinů. Stačí se zaregistrovat jako uživatel a vkládat povolené údaje.

Toto působení není sice bezprostřední, musí být vyhledáno, ale kdo hledá, najde. A pak často hledá dál a naučí hledat další.

Na uvedené adrese jsem viděl mnoho zájmu o tuto formu trvalé bibliografie, ke které je možno se stále a rychle vracet. Je zde dost jednostranných a přejatých názorů, ale i rozumných stanovisek. Bylo by třeba věnovat alespoň trochu volného času spolupráci i na této linii kulturní osvěty a pomoci tak šířit pluralitu názorů v této oblasti. Takové možnosti dřívější osvícenci neměli.