PETR ORSÁG
Záměrně píši stále aktuální, neboť jde o problém, který byl počat již koncem loňského ledna, a stále ještě není uspokojivě ukončen. O jeho početí či spuštění se postaral prezident M. Zeman, když na konferenci Let My People Live!, konané v Praze 27. ledna 2015 (byla věnována 70. výročí osvobození osvětimského koncentračního tábora Rudou armádou), položil ve svém projevu otázku, co vedlo, resp. vede intelektuály k fascinaci tak zrůdnými učeními jakými byly a stále jsou fašismus, nacismus a současné učení o islámském státu, a kdy coby představitele této fascinace v našich zemích ve svém referátu vzpomenul významného českého prvorepublikového, liberálně pravicového novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutku. Jako důkaz pro toto své tvrzení uvedl prezident jednak článek Hitler je gentleman, který měl Peroutka publikovat v jím vlastněném a redigovaném časopisu Přítomnost, jednak slova „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky!“, která měl Peroutka napsat koncem roku 1938, ve dnech uzavření Mnichovské dohody.
Na tato, Zemanem z paměti citovaná tvrzení, se okamžitě soustředila pozornost současných českých vyznavačů liberálně pravicové ideologie a stoupenců politického a mravního odkazu Ferdinanda Peroutky, kteří okamžitě začali s ověřováním pravdivostí Zemanových tvrzení o článku a použité citace o andělech a vlcích. Výsledkem jejich snažení je zjištění, že prezident se mýlil, když autorství článku o Hitlerovi coby gentlemanovi, stejně jako citaci o andělech a vlcích přiřknul Peroutkovi s tím, že nikdy v Přítomnosti nevyšly, resp. nebyly jím citovány a to ani v jiném dobovém časopisu či novinách.
Jak toto, podle mne nepodstatné dohadování o přesnosti prezidentových tvrzení skončí, nevím. Prezident se ale již dal slyšet, že pokud se zmýlil v přiřčení článku o Hitlerovi a mravního kréda o andělech a vlcích Peroutkovi, tak že se za tento lapsus memoriae veřejně omluví. Mezitím ovšem na scénu vstoupila i Peroutkova vnučka, která se od rovněž od Hradu dožaduje veřejné omluvy.
Jak to vše nakonec dopadne, si opravdu netroufám odhadnout, jsem však hluboce přesvědčen, že Zeman se v ničem podstatném v hodnocení Peroutkova přístupu k fašismu a nacismu nemýlil. O tom, že tento pán se v letech před Mnichovem, ale ani po něm neprezentoval jako vyhraněný kritik Hitlera, svědčí i skutečnost, že jeho podpis nenajdete pod manifestem Věrni zůstaneme, který v polovině května roku 1938 podepsalo celkem 308 předních osobností české a slovenské vědy a kultury a více než milion občanů ČSR.
A tak si i my můžeme položit otázku, zda byli či nebyli lidé jako např.:
profesoři, docenti a vysokoškolští učitelé:
V. B. Aim, A. Ausobský, F. M. Bartoš, J. Benda, V. Černý, F. Groh, B. Bydžovský, A. Engel, J. Heyrovský,V. Mathesius, J. Mukařovský, O. Nejedlý, Z. Nejedlý, A. Pražák, B. Václavek, V. V. Štech;
hudební skladatelé:
J. Ježek, A. Moyzes, E. Suchoň;
spisovatelé:
K. J. Beneš, K. Biebl, V. Holan, J. Hora, J. John, J. Jesenský, F. Halas, F. Král, J. Mahen, M. Majerová, S. K. Neumann, V. Nezval, L. Novomeský, K. Poláček, J. Seifert, F. Šrámek, V. Vančura, Z. Zguriška, V. Závada;
malíři a sochaři:
F. Bidlo, M. Bazovský, J. Čapek, E. Filla, M. Galanda, A. Hoffmeister, V. Makovský, V. Rabas, V. Rada, M. Švabinský, V. Špála, J. Zrzavý;
herci a režiséři:
J. Honzl, E. Kohout, Z. Štěpánek, J. Vojta, J. Voskovec, J. Werich
a mnozí další hodni toho, aby se Ferdinand Peroutka postavil po jejich boku na obranu Masarykovy republiky anebo zda nepodepsal proto – jak se po Praze tehdy prý šuškalo i nahlas říkalo – že se údajně nejdříve chtěl v Německu na vlastní oči přesvědčit, jak moc je Hitler pro ČSR nebezpečný.
Po kliknutí na tuto adresu se vám otevře faksimile Přítomnosti z dubna roku 1939:
http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1939_26_4.pdf%20
kterou vám přikládám jako první přílohu.
Proč manifest nepodepsal Peroutka, k němuž dnes vzhlíží jistá část současné české inteligence jako k největší prvorepublikové morální a politické autoritě? Nebylo to proto, že na jaře 38. roku přestal být fascinován odkazem Masaryka a že mu učarovala aktuální koncepce nové Evropy a světa vytvořena A. Hitlerem?
V Peroutkově úvodníku sice nenajdete odpověď na otázku, zda mu signatáři Manifestu zdáli dost na úrovni, aby se s nimi postavil do jednoho šiku, ani informaci o tom, zda se tento pán opravdu jel do Reichu na vlastní oči přesvědčit, jak moc je Hitler a nacismus pro ČSR a konec konců i pro svět nebezpečný, ale – a to je podle mne to nejpodstatnější – se můžete i vy osobně a též na vlastní oči přesvědčit, že celý úvodník je vlastně jakýmsi chvalozpěvem na velkého vůdce. A ty, jak je obecně známo, bývají projevem větší či menší fascinace autorů chvalozpěvů na něco nebo na někoho.
Ten tuhle Peroutkou obdivovanou velikost v čase vydání tohoto čísla Přítomnosti již názorně předvedl a to tím, že rozčísl republiku na dva kusy; ten větší – již před několika měsíci okleštěný o pohraniční oblasti, vzal coby protektorát třetí říše (Drittes Reich) pod svou správu a ochranu (!) a ze Slovenska, s pomocí místní fašistické iredenty, vytvořil spojenecký vazalský stát.
Slíbenou druhou přílohou je článek Karla Sýse , který pod názvem Byl gentleman nebo nebyl? vyšel na webu Nová republika 22. 4. 2015 a já vám jeho pozorné přečtení vřele doporučuji, protože nic neztratil na své aktuálnosti.