EVA FRANTINOVÁ

V životě jsem měla dva učitele pití.

První byl básník Jan Pilař, který ve Vysokých Tatrách učil malou básnickou kolonii pít borovičku. Nepamatuji si nic jiného než „musíš na čípek“. Většina z nás poslechla a spustila alkohol až na čípek a nedopadlo to nejlépe.

Můj druhý učitel byl Zdeněk Hrabica. Jeho učební pomůcka byla ušlechtilejší než kořalka: víno ze Znovína. Pod Hrabicovým razantním, ale citlivým dohledem proteklo do mého těla Veltlínské zelené, Rulandské šedé, Tramín, Savignon, Frankovka… Nezůstalo jen u pití – zatímco borovička mne neinspirovala, víno ve mně vzbudilo básnickou jiskru.

Rody

Savignon

Je to zas on

Muškát

s hrozny si jdeme šuškat

Tramín

kluci hurá za ním!

Vermut

pro lásku se nermuť

Frankovka

Je to hotovka

Burgundské šedé

v útěku spásu hledej

Zeptám se Mavrudu

Dokdy tu pobudu?

Můj učiteli pití

přeji ti dlouhé žití!