LUBOŠ ZELENÝ

Konec evropského léta 2016

Srpen už vaří vodu pro podzim

V hrncích strach ryčně klokotá

S mlhou nás v kapsách studí splín

Za ním se plazí … několik teček života

Migranti proudí od moří po tisících

Mravenci hnaní z říše ranců nicoty

Nenávist v klínu matek spící

Prolézá k nám i ve snech pod ploty

Sami nezvaní zdáme se i v domech němí

Svou vlastí bloudíme už řadu let

Uvyklí na lži Na porobu Na zapření

Svobodní pouze a jen na pohled

Brodíme se tak v prvním suchém listí

Hledáme marně z mizérie správnou cestu

Bez budoucnosti Bez kompasu Bez čelistí

Do září jdeme vyčerpaní a bez protestů

Byl to jen přízrak

Divadelní prkna světa vržou v přítmí sálů

Kam nikdo z diváků už opět nevidí

Cosi je slyšet: Šelest sebechvály politiků

V přímém přenosu se přesto střílí do lidí

Chce se nám z reality náhle zvracet

Seriál s novým dílem - číslo sedmadvacet

Natahujeme husí krky mezi tyčky plotu

Nakláníme hlavy Ve větru hasnoucí plamínky knotu

Představení pokračuje bez nás - bez vstupenek

Zadarmo můžeme hledat vlastní budoucnost

Pravda a láska se tak stále klube z plenek

Řekněme jazykem dneška: It was just a ghost