JOSEF BÍLEK

K Husovu výročí se loni opravdu hlásilo mnoho lidí, od výtvarníků až po podnikatele. Výrazná byla i účast teologů, dokonce těch katolických, takže např. Tomáš Halík, nositel tzv. Tempeltonovy ceny, se v tisku nechal slyšet, jak Husa vždy miloval. Ovšem věci se mají jinak, podíváme-li se na ně pod lupou.

Tak především mnohé články v iDnes, v novinách blízkých Andreji Babišovi, jakož i ve společenském časopise Téma (taktéž přináležející k Mafře pod patronací Babišovou), přinášely mnoho článků i glos, kterým bylo společné jedno: neodkazovaly na tak významného badatele o dějinách Husa a husitství, jako byl Zdeněk Nejedlý. Zbývá jen dodat, že Nejedlého pramenné studie i k dílčím otázkám, jakož i jeho monumentální Dějiny husitského zpěvu, mají dodnes svoji hodnotu a není tedy spravedlivé je přehlížet. Zde ovšem nastupuje to, čemu se liberální publicistika i vydavatelé programově vyhýbají: museli by prokázat, že Nejedlý vycházel z pramenného studia a jako příslušník zprvu tzv. Gollovy školy si hledal a nacházel vlastní cestu k poznání dějin. A k tomu ovšem přistupovala i jeho brilantní publicistika, takže nakonec Nejedlý se dostal až k marxistickému výkladu dějin husitství. A na Nejedlého pak navazovali i další badatelé, o jejichž dílech se nyní moc nemluvilo. Nebyly ani zmínky o ruské historiografii husitského hnutí, ačkoli již koncem 19. století se řada ruských badatelů vracela k rozmanitým otázkám Husovým, Jakoubkovým (přijímání z kalicha aj.), ba až k Petru Chelčickému, kterého chápali jako pozdního stoupence husitských ideálů, i když Chelčický nově a jinak interpretoval celý tento monumentální zápas. Stranou tak zůstávala i zjištění novější ruské historiografie (prof. L. P. Laptěvová aj.). Dokonce v časopisu Téma jsem objevil štiplavou glosu směřující k Vojtěchu Filipovi, který prý pokládal Husa za komunistu!

Je tedy vidět, že ideologické a ideové spory o Husa nezůstaly omezeny jen na dobu osvícení (toho si všimnul před časem zesnulý prof. Josef Haubelt, DrSc. ve své objemné práci o českém osvícenství). Tyto spory vlastně křísily nové přístupy a nové myšlenky o husitství; nakonec svědkem takovýchto soubojů byl i prof. M. F. Bartoš, který Nejedlého ostatně také „nemusel“, ale věděl o něm a respektoval alespoň některá jeho zjištění.

Všimli jste si nadužívání příslovce „jakoby“? Užíváme jej v běžném hovoru, ale najdeme ho i v projevech rozmanitých „celebrit“. Zaznamenal jsem i takovéto výroky: Jsem jakoby nervózní, cítím se jakoby dobře, jsem jakoby odstřelený, je jakoby po babičce, stanu se jakoby nekuřákem, atd. atd.

Je to ukázka bezmyšlenkovitého užívání jazyka; ono slůvko „jakoby“ za to samo nemůže, ale mohou za to mluvčí, kteří se tímto nadužíváním dostávají až k bezobsažnému frazérství.