EUGENIO VITALI

I.

Drzé ticho neuvězní

čas protékající pod rukama

ani nezastaví moře nůší

Jsou bezejmenní tihle lodní tesaři

vidím je blížit se k celnici noci

aby došli ke slunci

kde zanikla stará touha

překonávat čas který se vrací

dokud je květ ještě světlem

budoucnosti země

II.

Láska

Zastav se, světlo, tam kam nedohlédneš,

zastav se, člověče, kde nemůžeš stát,

zastav se, živote, kde nemůžeš žít,

zastav se, smrti, kde nemůžeš zemřít,

zastav se, čase, když ztratíš sama sebe.

Zastav se, ticho.

III.

Noc žhne

ruději než oheň

a hrstka opravdových lidí žije na zapřenou

na stéble trávy

už neschopná dosáhnout výšin

IV.

Moře je aréna na vlnách

a ty jsi hlas který ho zdobí perlami

Vojáci chtějí jen spát

Kdybys je celé projel východním směrem

dorazíš tam kde poušť

čeká na tvoji loď

Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS