ZDENĚK HRABICA

Nedávno se konal Den Ruska, novodobý státní svátek Ruské federace. Připomněli si jej diplomaté spolu s hosty i v Praze. Slavnostní projevy byly z obou stran uměřené. Diplomaté ze Západu však zpozorněli, když místopředseda sněmovny Vojtěch Filip v souvislosti s odkazem na některé vážné hrozby míru připomněl, že se doba hodně podobá jiné době na počátku šedesátých let 20. století. Tehdy však svět měl státníka v osobě Johna F. Kennedyho. Dnes jej na této Kennedyho straně nemá, ale na druhé straně má jiného státníka – Vladimíra Putina. Řekl to v prostorách velvyslanectví, obklopeného billboardy www.protiztrátěpaměti.cz .

V zemi v níž jsou do éteru vysílány přesné, skoro policejní direktivy, jak čelit zločinné propagandě Kremlu. Vycházejí dokonce pod názvem „Evropské hodnoty“, nabádají k ostražitosti vůči Rusku, přikazují, jak nebezpečí z Kremlu předejít. Jsou názorným manuálem amerického typu, neboť jak sami dobře víme, od jisté doby někteří u nás již bez manuálu neumějí ani zatlouct hřebík. Zajímavé je, že s poukazem na tyto hrozby česká propaganda zamlčuje, že nedaleko od hranic České republiky je podobných agentů mnohem více než u nás. Zamlčuje, že tito agenti mají podobu ze staré doby a dosud se oficiálně nazývají okupačními jednotkami. A mají pro sledování místa a okolí i všechny sledovací prostředky – o nichž se Rusku může zatím jenom zdát. A nemusejí tam ani vyvěšovat úsměvné billboardy na téma „Vojáci odešli. Agenti zůstávají“. U nich totiž ani vojáci cizí mocnosti jako od nás dosud neodešli, a agenti i s nimi nadále zůstali.

Logika je to průzračná. Sám si kladu otázku, kdo tyto billboardy a jejich autory financuje, kdo na ně vynakládá takové obrovské prostředky, kdo živí Ústav pro studium totalitních režimů v matičce Praze? Kdo ve skutečnosti rozeštvává duši národa?

Tu dobu v jiném a nenapodobitelném formátu jsem již jednou zažil, na polní radiostanici jsem na cvičišti v Jincích denně četl: „Nepřítel naslouchá.“ Fízly v hospodách jsem rozeznal na první pohled. BIS dneska hledá na veletrhu pracovních příležitostí ve Veletržním paláci tajné agenty. Podle mluvčího a kdysi jednoho z mých kolegů Šubrta – ze dvou set kandidátů vybere nanejvýš dva až tři. Kdo bude jednou v budoucnu horlivě pořizovat nové Cibulkovy seznamy jejich spolupracovníků? Necháme se překvapit, nebo to i u nás bude jako v USA, kde spolupracovníci FBI jsou vyzvedáváni na piedestal slávy jakožto oddaní a odhodlaní vlastenci?