MILAN DUBSKÝ

Kdo žije v blahobytu? A co je vlastně blahobyt? Při hledání podstaty a smyslu nejen tohoto slova a pojmu nepoužívejme předponu nej. Jednak není přesná a druhak je zpochybnitelná. Staví vždycky něco nebo někoho na stupeň nejvyšší, jako by už nic nad to nebylo.

Blahobyt se nerovná a ani není největší bohatství, nejvíc peněz, nejhezčí žena, největší fištrón atd.

Již když vyjdeme z tohoto slova blahobyt, je složeno ze dvou významů blaho a být, znamená být blažen. A k tomu v mnoha případech nepotřebujeme mít peníze, velký dům s bazénem, vysoké postavení a funkci, popularitu a vliv. I méně majetní ba i zcela chudí prožívají blahobyt, byť ze zcela odlišných důvodů. A je habaděj případů, kdy bohatí nebo vysocí vládní činitelé se vůbec necítí blahobytně. Mají starosti, aby je někdo neokradl, neošidil, aby jeho žena neměla milence anebo aby mu někdy ze závisti třeba neublížil, neunesl mu dítě, neposlal balíček s bombou nebo jej připravil o funkci. Mnozí z nich přicházejí k poznání a cítí, že nemají čas a klid, aby své bohatství užívali a proměnili ve skutečný blahobyt, tj. cítit se blažený. Ne všichni z toho vyvodí poučení a rozhodnutí jak vidno a poznáno.

Blaženě se mohl cítit Adam, než mu bůh z jeho žebra stvořil ženu. Na druhé straně těžko by mohl být mužský rod blažený, nebylo-li by ve světě žen. Takže s tím blahobytem to není až tak jednoduché. A snad je to i správné, i když nelze na otázku, co je vlastně blahobyt, dát jednoznačnou odpověď.