VĚRA BERANOVÁ

Jan Otto

8. listopadu 1841 Přibyslav – 29. května 1916 Praha

Letos v květnu uplynulo 100 let od úmrtí knihkupce, nakladatele a především vydavatele největší tištěné encyklopedie své doby. Kdo by, a to především ze starší generace, neznal Ottův slovník naučný. Dodnes jej můžeme považovat za nejznámější a nepřekonané dílo tohoto typu. 27 dílů vyšlo v rozmezí let 1888–1908 s dodatky uveřejněnými v roce 1909. Řady generací považovaly tuto encyklopedii za podstatný zdroj svých informací. Svědčí o tom i několik reedicí vydaných na konci 20. století. Tento rozsáhlý text má také podobu ve formě Malého slovníku naučného a také ve formě kapesního slovníku. V naší době má jistě význam text v podobě CD-ROM.

Jan Otto bývá tedy nejčastěji spojován právě s tímto gigantickým dílem, ale zapomíná se na další Ottovu nakladatelskou činnost a také na jeho významné osvětové aktivity. To je další důvod, abychom na Jana Ottu nezapomněli.

Narodil se v Přibyslavi 8. listopadu 1841. Brzy odešel do Prahy, aby se stal kupcem. Avšak ke svému rodnému kraji měl celoživotní vztah. Podporoval zde vzdělávací a osvětové spolky, zasloužil se například o sbírku peněz na Žižkovu mohylu nedaleko Přibyslavi, odhalenou v roce 1874. Byl také v roce 1912 jmenován čestným občanem svého rodného města.

V Praze nejprve působil v tiskárně bratří Grégrů, postupně se osamostatnil a od roku 1871 provozoval na Václavském náměstí nakladatelství a knihkupectví. Postupně úspěšně konkuroval takovým nakladatelským domům, jako byl Vilímek a Topič. Z Václavského náměstí přes Jungmannovu třídu zakotvil na Karlově náměstí, dokonce provozoval prodejnu knih v centru Vídně.

Jeho nakladatelství vydávalo texty z nejrůznějších oborů, od lidové četby, známých a populárních časopisů, jako Zlatá Praha, Lumír, Světozor, humoristický Paleček, až k odborným publikacím. Z krásné literatury to byly například arabesky a humoresky Svatopluka Čecha, texty Aloise Jiráska, Ignáta Hermann, Elišky Krásnohorské a dalších významných autorů své doby.

V úvodu jsme chtěli poukázat, že osobnost Jana Otty bychom neměli spojovat jen s jeho nejznámějším počinem a tím je bezpochyby slovník, ale měli bychom vzpomenout další aktivity. Například jeho činnost ve výboru pro stavbu Národního divadla. Dále byl aktivním členem Sokola, Umělecké besedy, působil ve výkonném výboru Zemské jubilejní výstavy 1891 a Národopisné výstavy 1895. Získal řadu domácích i mezinárodních ocenění, například zlatou medaili Světové výstavy v Paříži v roce 1900. Získal také titul Knihkupce české univerzity. Byl dokonce jmenován členem panské sněmovny.

Vyjmenování funkcí a ocenění Jana Otty je téměř bezbřehé. Tento nakladatel, osvětový pracovník, knihkupec byl bez nadsázky vůdčí osobností kulturní elity své doby, všech, kdo se podíleli na vzniku české státnosti, i když se jí v konkrétní podobě nedožil. Zemřel na samém jejím prahu, 29. května 1916 v Praze.