LUBOMÍR MAZUCH
Ještě něco málo k atentátu na Heydricha
„Pokud člověk váhá, jestli atentát odsoudit či nikoliv, tak stačí jednoduchá pomůcka: pokud jsme s Mnichovem, tím podrazem, (o nás bez nás), nesouhlasili, tak nemůžeme souhlasit ani s atentátem (opět o nás bez nás). A pokud byl Mnichov zločinem …“ (M. Ivanov, historik, v soukromém rozhovoru.)
„V pozadí atentátu byl záměr vyprovokovat nacistická protiopatření (snad prostřednictvím samotného Heydricha), zaměřená proti místnímu českému obyvatelstvu, a tím rozpoutat v Evropě požár, a potoky krve měly odplavit podpisy pod Mnichovem“. (David Irving, historik.)
A byla to smrt Reinharda Heydricha, která byla také pobídkou k řešení židovského problému s obnovenou vervou. Viz akce Reinhard.
„Takový krám, člověk se na tu chvíli tak dlouho připravuje a nakonec samopal selže.“ (Sdělení Gabčíka, po akci, manželům Svatošovým.)
„Sten byla dokonalá a jednoduchá zbraň. Mohl upadnout do vody, do sněhu nebo bláta – stále fungoval…“ (Otto Skorzeny, esesácké eso.)
Konstruktéři Stenu se inspirovali německým samopalem MP 38/40. Výsledkem byl jednoduchý samopal Stengun Mk II, ráže 9 mm parabelum se stranovým zásobníkem na 32 nábojů, měl celou řadu předností. (Dovedeme si představit v akci dva Steny s tlumiči, jak šeptají deset výstřelů za vteřinu).
Důvody, pro které Sten nevystřelil: Pomineme to, že náboje byly v zásobníku obráceně, nebo že tam nebyly vůbec, zásobník nedoražen, hlaveň nedotažena (dík pampeliškám v aktovce), vadný náboj, zbraň nebyla zkompletovaná se zásobníkem, tak zbývá jen jedno: zbraň zůstala zajištěna. Podle svědků Gabčík zoufale mačkal spoušť.
„Každá zbraň je jen tak dobrá, jak dobrý je bojovník …“ (G. L. Rottman, odborník na zbraně, veterán vietnamské války.)
O Stenu se ve spisu mlčí. Proč, když i rozměry aktovek jsou uváděny v milimetrech. A propos, zmiňované aktovky nemají jen dva rozměry, ale tři. To znamená, že Sten se nemusel přenášet rozebraný. Zkuste přinést rozebraný samopal v aktovce. Na místě ho složte (délka 490 mm, zásobník 250 mm, váha 3, 2 kg) a celou dobu ho držte pod kabátem v ponosu… Jednodušší bylo vyndat ho před akcí z aktovky.
Sten při transportu musel být zajištěný ze dvou důvodů.
Dochází totiž k pohybu závorníku, cvakání (dovedeme si to představit na pražské dlažbě) a při zasunutém zásobníku by mohlo dojít k výstřelu. Neodjištěná zbraň – to byl důvod selhání „krámu“. A to není jediné „faux pas“.
A co by se stalo, kdyby se ze zbraně bez pažby vystřelilo? Víko vratné vzpruhy by se po prvním výstřelu vytrhlo a střelce zranilo. Nepoužitý Sten šel určitě na balistiku a tam k tomu došlo. Zbraň byla výstřelem zničena. Nebylo možné připustit, že atentát byla, asi zkazíme pravdou legendu – práce diletantů, proto mlčení. (Pomineme porušení všech zásad konspirace, včetně Haagské úmluvy. Voják nesmí bojovat v civilu.)
O útěku atentátníků od rozdělané práce. „Odhodit zbraň, ukázat záda nepříteli, znamenalo buď kulku do zad, nebo skončit na stromě s cedulí na krku. Scházelo jim to pravé odhodlání. Jak je mohli poslat, když před tím ještě nikoho nezabili.“ (Josef Gábler, pancéřový granátník, nositel desítek střepin v těle a řady vyznamenání, neodsunutý sklářský odborník.)
„Odvaha imponuje, vystavuje člověka menšímu nebezpečí, než by se zdálo. I smrt lze zastrašit, jen jí člověk musí hledět přímo do očí.“ (Dobrovolník z belgické divize Wallonie SS, plukovník Léon Degrelle.)
Známe to z televize: zásahová jednotka paralyzuje, šokuje stíhaného „drbana“ výbuškou, detonátorem… A co se nestalo v zatáčce. Za zadkem vybuchne osazenstvu auta protitankový granát. Žádný šok, žádná panika, chladnokrevně okamžitě přijímají boj.
Protektor o atentátu věděl, nepřímých důkazů je řada, očekával ho. Canaris věděl bez nadsázky vše a právě on byl před atentátem v Praze. Canarise a Reinharda spojovalo přátelství. Láska prochází žaludkem a hudba sbližuje. V minulosti Canaris v zástěře vyvářel a Reinhard mu hrál na housle.
Heydrich jistě věděl o metodice atentátu: lano přes cestu, snad i o nefunkčních granátech, stenu, pistolích, a tak mu stačil korzet (neprůstřelná vesta?) a aktovka na klíně. Lano přes cestu přicházelo v úvahu jen v porostu a ten měl za humny. Chtěl si to užít sám se vším všudy. Pomalá jízda, náboj v hlavni, lovec na šoulačce, vidina uznání od Hitlera. Ale chybička se vloudila… Holt kdo má být oběšen, ten se neutopí.