VĚRA BERANOVÁ

Na první pohled s atraktivním námětem přišla Nová galerie v Balbínově ulici na pražských Vinohradech. Nejenže je galerie relativně nová, ale její novost se váže také k jejímu zaměření. Její program se soustřeďuje právě na novou, dobovou výtvarnou tvorbu.

Naše současné výtvarné umění si vysloužilo mnoho kritických soudů, upřímně řečeno právem. Na jedné straně, podle tohoto hodnocení, sklouzává do povrchní efektnosti, a to především v rámci různých instalací, na straně druhé bývá často odvarem výbojných trendů 60. let 20. století. Tedy ve své podstatě nezaujme odbornou veřejnost, o to méně i běžného diváka.

A přece?

Návštěvník Nové galerie a její poslední výstavy, nazvané AKT, musí být tím, co v netradičních prostorách uvidí, minimálně zaujat, když ne nadšen.

Společné téma výstavy, které se zúčastnilo 26 autorů, je nahá figura, tedy ženský i mužský akt. Pozornému návštěvníkovi jistě neujde, že z vystavovatelů jsou jen dvě ženského rodu, přestože víme, jak je pro současnou výtvarnou scénu charakteristická invaze ženského elementu. Jistě nás napadne otázka: Nebude to zvoleným námětem?

Výstava je mimo jiné zajímavá také tím, jak je toto tradiční téma, tedy akt, velmi různě chápané a deklarované. Stručně můžeme konstatovat, že se pohybuje od cudných kompozic až téměř k pornografickým výjevům.

To by byl rozptyl námětový, ale stejně tak se setkáváme s rozdílným pojetím v rámci výtvarné formy, tedy prostředků, které autoři využívají. Zase bychom mohli volit protichůdné póly. Od totální abstrakce, i když je na vzpomínané výstavě v minimálním zastoupení, až po totální naturalismus. Mezi těmito krajními polohami se můžeme setkat s nejrůznějším pojetím ženské a mužské figury – aktu. Už jen toto konstatování nám dává zapravdu, že naše úvahy o zastydlosti a tvůrčí nekompetentnosti současného výtvarného umění nejsou tak úplně pravdivé.

Vraťme se však k vlastnímu námětu. Téma bude asi tak staré jako dějiny výtvarného umění. Vzpomeňme jen postavičky ze skalních maleb v Tasilí, o antice nemusíme ani mluvit, tam se stal akt v podstatě hlavním tématem. Cudný středověk vidí akt jen velmi okrajově, například jsou to hříšníci padající do pekel. Naproti tomu renesance jej znovu objevuje v jisté stylizaci, tak jako v antice, jako ideál krásy lidského těla. Akt v naší současnosti není určitě hlavním tématem, ještě tak bychom jej našli v rámci Nové figurace v 60. letech 20. století.

Současná výstava v Nové galerii na Vinohradech ukazuje, že to není tak naprosto okrajové téma i přesto, že existuje velká konkurence v rámci fotografie, která se vyjadřuje v širokém rozpětí, od tvrdé pornografie, přes pornografii, která si hraje na umění, až k opravdovému umění. Přesto zůstává místo pro malířské či kreslířské pojetí.

Jak jsme již zdůraznili, současná výstava se vyznačuje širokým rozpětím a naprostou autorskou individualitou všech 24 autorů a 2 autorek. A tak je velmi těžké hledat jejich vzájemnou propojenost, společný či podobný výtvarný názor. Domnívám se, že právě tato skutečnost nahrává našemu přesvědčení, že současný stav výtvarného projevu, a to nejen v rámci jednoho tématu, tedy aktu, nachází svou cestu. Vedle dnes již klasiků Jiřího Načeradského,Jaroslava Róny a Michala Rittsteina, tedy autorů fungujících v odborné a troufám si tvrdit i širší veřejnosti, se prezentují i další. Nejen z hlediska malého zastoupení bychom měli vzpomenou dvě vystavující ženy: Ivana Lomová, která se vyznačuje ukázněnou malbou a Katarína Janečková Walsche s naopak pastosním, až expresivním pojetím.

Mnohým autorům je společné využívání tradičního námětu, jako například Venuše coby symbol nejen ženství, ale obecně lásky. V různých podobách ji vidíme v podání Jiřího Načeradského, Venuše v říjnu, Miloše Englbertha, Zrození Venuše, ale také v podobě menší žluté abstraktní malby u Michala Nasypala. Poněkud jiná Venuše se představuje v monumentální malbě Lyuben Petrova. Představuje opici pózující v poloze ležícího ženského aktu. K tradičnímu námětu, kde se již od antických dob uplatňoval ženský akt, patří Tři Gracie, pojednané Milanem Kuncem jako představitelky tří různých ras.

Autor doprovodného letáku k výstavě Martin Maixner se představuje různorodými pracemi, jako jsou malby Gertruda, připomínající starou malbu, nebo rozměrné plátno Dva ze tří a zvláště pak parafrází na Švabinského Léto. Autor jako by touto svou prezentací chtěl poukázat na své rozdílné tvůrčí cesty. Stejnorodou tlumenou barevností se vyznačují plátna Tomáše Císařovského nazvaná Poustevník a Poustevnice. Jiřímu Davidovi je věnovaná jedna menší místnost, ve které visí čtyři menší formáty kombinovaných technik, jež diváka provokují k široké interpretaci. Každopádně se jedná o intimní pocity, které se skrývají již v názvu Zamlčení. Filip Kůrka si libuje v různých citacích. Tak v naturalisticky pojatém výjevu Babičky obdivující píču svým způsobem polemizuje s doslova profláknutým obrázkem F. Ringo Čecha. Mnohem monumentálnější je Kůrkův obraz nazvaný jednoduše Salon, jenž je pohledem do fiktivního salonu plného obrazů, které jsou jako vystřižené z pornografických časopisů. Tyto výjevy jsou doplněny portréty konkrétních osob či osobností naší doby včetně prezidenta.

Centrální výstavní místnosti vévodí velkoformátový intimní výjev dvou figur, které jsou ozvláštněné kapucí. K zajímavosti přispívá u některých autorů používání netradičních materiálů. Například František Matoušek volí pro monumentální portrét vypáranou riflovinu a tím získává zajímavou strukturu, která ozvláštňuje malbu. Své sehrává i formát a tak kresba uhlem Martina Krajce na velké ploše působí nezvykle naturalisticky. Akt na velkém formátu zpracovává takéPavel Pankrác. Alfréd Symůnek se představuje menšími formáty ostře barevných propletenců, možná figur.

Návštěvník výstavy, který hledá v rámci daného tématu nové výtvarné pojetí, je nejspíš najde u Andreje Dúbravského a zvlášť u Jakuba Špaňhela v jejich monumentálních plátnech.

Závěrem bychom mohli konstatovat, že současná výstava v pražské Nové galerii v Balbínově ulici dokumentuje vzrůstající úroveň současné malby, šíři jejího projevu, různost možných cest. V rámci charakteristiky této galerie bychom neměli opomenout její zajímavé, netradiční prostory, které umožňují prezentaci jak velkoformátových děl, tak i intimnější tvorby.