KAREL SÝS

Básník má na básníka vzpomínat jen několika slovy. Mnohomluvnost se s poezií nesnáší.

Nakonec z nás všech zbude hrst kostí a pár anekdot.

Anekdoty ovšem nejsou pouhé vtipy a mnohdy nemají pointu.

Miroslav Florian byl zprvu nedostupný. Míjel jsem ho jako loďka plující Bosporem pod dohledem nedostižného chrámu svaté Sofie.

První setkání nebylo dvakrát příjemné. Měl za úkol zredigovat moji knížku, na níž se komusi cosi nezdálo. Já věděl, že on ví a on věděl, že já vím a že se nedá dělat nic jiného, než nechat padnou jedno dvě slova pod stůl. Stejně jsem je z podlahy nakonec sebral.

Na oplátku mne pozval na víno a ukázal mi lísteček, který nabádal milosrdného chodce, aby mu vložil do úst kostku cukru, kdyby ho nalezl na chodníku. Víno je přítel básníků a cukrovka nepřítel a my jsme onoho odpoledne nad nepřítelem zvítězili o délku několika láhví.

Pak jsme Miroslava Floriana – to už byl Mirek – s manželkou navštívili u něj doma, však jsme to měli jen přes ulici. Byl ve skvělé náladě a rozdávačný jako Mongol v jurtě – na co jsme ukázali, to nám hned chtěl darovat. Poté, co jsme odmítli čínskou vázu, odnesl jsem si Mirkovu dýmku. Dlouho jsem ji měl na očích, až ji divoký času vztek před nevěřícím kuřákem někam ukryl.

Po převratu se na básníka sesypali supi (buďte prokleti do morku svých dutých kostí!), co mu dřív žrali z ruky.

Na jaře 1996 jsem Mirka doprovázel do nakladatelství E.T.C. Publishing (budiž jeho jméno pochváleno!), které se chystalo vydat jeho básně pod názvem Vypálilas mi znamení. Do Nademlejnské ulice v Hloubětíně jsme vyjeli z Palmovky. V tramvaji se mi velký český básník svěřil, že mají doma hlad. Na konečné pětky nejen viděl první obtahy svých veršů a krásné ilustrace Vladimíra Komárka, ale také podepsal smlouvu; hubenou, ale přece jen smlouvu. Knížka vyšla jako první svazek edice Báseň pro tebe, což je Florianův verš.

A pak už jsme se viděli jen v jeho soudný den, když se skácel na jeviště Raisova sálu vinohradského Národního domu.

Byl šťastný básník, poezie se mu bez přemlouvání oddávala. A umřel jako strom v bouři, v okamžiku štěstí, kdy se mraky na okamžik roztrhly a věrní čtenáři mu bouřlivě tleskali.

A ten strom se stále listím odívá.