ZDENĚK HRABICA

Není dobré, ani zdraví prospěšné zabřednout do hloubky politiky. Oddával jsem se proto po delší době krásnému vínu z jižní Moravy. Rulandskému znovínskému modrému 2012 – „Jubilejnímu vínu augustiniánského opata“, z výběru hroznů ze Staré vinice v Havraníkách.

Je to svým způsobem služební nápoj chrámového obřadu.

Před nedávnem jsem oslavil šedesátiny jednoho jubilanta blízko moravských hranic v Dolním Rakousku. Kdysi v těch končinách sloužil můj tatínek jako pacholek v Hauskirchenu. Teď sem přišla slavit celá dolnorakouská vláda a všichni mniši z okolních klášterů. Tančili jsme s ministry a s mnichy jakési srbské nebo gruzínské kolo a bylo nás slyšet až v podhůří Alp.

Kdysi jsem jako mladý muž byl v létě roku 1968 v Sankt Polten na setkání mládeže tří zemí, Československa, Maďarska a Rakouska. I když šlo o stoupence levicových mládežnických organizací, guláš vařila v polních kuchyních rakouská spolková armáda. A obsluhu zajistili mniši. Bylo mi to podezřelé, jak se něco takového mohlo podařit!

Inu, vcelku jednoduché; velitel posádky hraje neděli co neděli po dobrém obědě v místním radničním hostinci mariáš s komunistou, s představitelem, který akci spunktoval. Nechybí tam ani představený premonstráckého řádu. A karta dala kartu, všichni se domluvili, že si vyjdou navzájem vstříc.

Nemohl jsem a nemohu vůbec pochopit, jak je tohle všechno možné jenom kousek za našimi humny. Politika u nás už dneska nerozděluje jenom papaláše, ale už i celé rodiny, bratry a sestry.

Kdysi Gustáv Husák ve svém projevu pronesl na okraj slova: „Čo politika rozdeluje, to borovička spájá.“

A dneska v demokracii na papíře je to úplně jinak. Politika rozděluje Kalouska s Babišem, Sobotku s Putinem, Štětinu s Filipem. O prezidentovi se u nás všeobecně mluví mnohem hůře a odvázaněji, než by se slušelo.

Fuj tajbl, jazykem matky mé.