X

To nádraží je zvláštně strukturované: řada schodišť a vzestupy a sestupy, dvoustupňová hala s pobíhajícími lidmi, ale ten den jich bylo málo. Oproti jiným českým městům, která jsou podstatně menší, byl tu nezvyklý klid a snad i pohoda zajišťovaná hlídkou po zuby ozbrojených policistů.

Sedl si do maličkého bistra. Za chvíli vešel policista a něco si objednával. Pro sebe i pro kamaráda ve zbrani. Igelitový sáček plnil hamburgry nejasného obsahu.

Asi zaútočí v hlavním městě, rozšafně pronesla paní z bistra, aby řeč nestála.

Rukama od rybího filé se takřka dotýkal samopalu staršího vzoru na mladíkově těle. Dohola ostříhaný muž si své výzbroje příliš nevšímal. Rozpačitě se usmíval, pohyboval se úsporně, moc toho nenamluvil, ani nebylo slyšet, co odpověděl. Policista zaplatil a šel. Chvilku se za ním díval. Zdálo se mu, jako by zšeřelou halou zaznělo tenoučkým hláskem: Máme holé ruce.