EVA FRANTINOVÁ

Tatínek referuje z ráje

Co si tu uděláš to budeš mít

chceš Beethovena uvidíš ho

jak ho chceš vidět

oblékneš si ho jak chceš

třeba do pyžama

nebo bude stejný jako z učebnic a obrazů

v rozevlátým kabátě

chceš Rossiniho?

poskládáš si ho jako stavebnici

můžeš se stát jeho perem notou Lazebníkem

támhle jde Mario Lanza pětiletý

zítra ho nechám zestárnout

on si ze mne taky může udělat co chce

třeba vynález na motor nebo na slzu

nebo můžu být chvíli zbytečnej a bez motorky

a vedle pěvce jde Rumunka Zinaida Palli

a Mario del Monaco

zpívají… a za nimi celý sbor: Nechte vzdechů nechte lkání…

a s nimi i Escamillio a za ním celá hospoda!

Co si tu uděláš to budeš mít

Chceš zahradu? Skleníky? Švestky jak pěstě?

Anglickýho lorda nad talířem švestkových knedlíků pod tvarohem?

Chceš nocovat na Orlím hnízdě?

Mám tam svůj spacák

vejde se do něj i děda

Chvíli můžeš být ve středověku chvíli ve dvacátým století

můžeš si prožívat

jak dlouho chceš 15. 3. 1939

nebo ho pořád vymazávat gumou a proměnit seve slovo Mír

Hermína si tu udělala z obědů Domovinu

pro nášupy tu tancuje

a její Franta pije z kapsy svého posledního nedošitého saka

tlustí se ládujou a hubnou a dietolog si je nafukuje

aby měl co dělat

někdo zezdola vypadne nahoru jak mince z rozbitýho automatu

před dalšího klademe cestu

a tváře se odlévají do podobných forem

není moc na výběr

viděla jsi mne letos na ostrově Lošinj

ale já už se ale tady pět let dívám na támhletoho člověka

hází kříže do ohně

nemá pauzu ani třístupňový pivo

a za ním čeká zástup – každý si chce jednou hodit

za maminku za babičku za Mojžíše a Abrahama

ale nemocný duše tu jsou v nemocnicích

a jsou tu patra

v těch nejvyšších umějí dělat stromy kameny zvířata a lidi

tam vysoko některý duše už zůstanou navždycky

zezdola přišly vyřízený jako budíky

který už nenatáhneš

některý

ale většinou si můžeš vybrat z katalogu

kam chceš dolů kdy a ke komu – do Francie do rodiny vinaře?

do Prahy na Vinohrady?

na Cejlon?

potom se zatáhne opona

možná za stovku let budu tvým strejčkem

nebo sestřenicí

možná jsem jimi už byl

zapomeneš

kdo tě poslal

ale duše nejde dolů nikdy celá

zbytek je tu

ty jsi já

já jsem ty

my oba jsme třetí a čtvrtý a milióntý

spějeme v náruč

proto nedělej nikomu bolest

duše se spouštějí kolem kosmické knihovny plné čtenářů

dole se potom ptají

Proč já proč se to stalo zrovna mně?

proč mě zajelo auto

když jsem skákal panáka

Proč jsem básníkem?

Skladatelem a ještě jenom jarním?

jenže zapomněly

že si všechno vybraly z katalogu

ženichy nevěsty majetky značkový věci kontejnery i hadry

operace zkoušky proklínané Čechy

kožichy senátorská křesla blechy

pouště i pralesy dobu povolání

Sbohem a šáteček

takže znova

Chceš se stát jedlíkem? Jez! Truhlářem? Je tu síň hoblíků!

Toužíš k pošťákům nebo k námořníkům?

K tulákům? Louky nepřetržitě kvetou…

Chceš bádat? Navrhni laboratoř!

Plavat? Nikdo takový tu nezůstal ještě bez tempa!

Chceš dělat v dole Hlubina?

Sem těžní klec!

Nebo se zúčastníš francouzské revoluce

u stolu sedí všechny partaje

od pravěku po dnešek

prezident Novotný se psem Padni komu padni

Havel Sukarno Hácha…

támhle na oválu pořád běhá Zátopek…

támhle holčička z Barrandova

které přidělili kolej

po které přijela její osudová tramvaj

holčička bude přebíhat přes koleje a věčně se vyhýbat tramvaji

přeskakuje marně a slzy její matky tvoří na ubruse

slovo uhni

které nevysychá

támhle hotelový pokoj v Amsterodamu kde Davida Oistracha

přepadla poslední slabost

ale on stále hraje

támhle jsou spící vojáci a všechny minulé i budoucí války

v zákopech ideálů a různých učení a ismů

a kniha Tak pravil pád

kniha o zemi

támhle zklamaní z prohry oči jak slepé nábojnice

ale paže stále zdvihají

do nocí plných křišťálu a vzpour

nešťastní bez výstřelu i s jedním výstřelem

jedni moc zrychlení druzí zpomalení

a kolem jejich nohou v bagančatech Berlín Drážďany Irák Ukrajina…

a hodně dětí

proč umřel Kája ve třech letech

aniž mu stačili vyrobit skleněnou trumpetku

duši to stačilo ke konečnému výbrusu

teď dělá Kája z Benešova kameny i lidi do celého světa

lidi dole pláčou zbytečně

co se mu lepšího mohlo stát

nad vším je světlo

to se nadechuje a vydechuje jako živý obří míč

nudí se hledá branku

možná už nemá za koho hrát

za lež za pravdu za socialismus kapitalismus sebe

za propocený tričko nebes

všechno má a mít může

proto si vymyslelo divadlo

a škádlí přízraky

přízrak – no to si někdo tady vzal víc paliva

takže ho vidíš mihnout se za skleněnými dveřmi

já ti přece taky někdy ťukám na rameno

a volám na tebe

ty nejsi nikde jinde než na školení v divadle

světlo se nadechne a to je smrt

vysavač s hvězdným sáčkem

a vydechne – posílá duše dolů do matek a připravených domovů

podle jejich přání

panelák nebo chýše

tady jsou taky vrstvy

duše se baví spolu ne každá s každou ale podle úrovně

dělají hloučky různobarevných stínů

všechno je projekce

když píšeš tak se čistíš

každý se čistí něčím jiným

a stejně je to krásný

světlo prská umění na vaše hlavy i bez čtenářů

a co je za ním nevím

byl jsem jen jednou

a tatínek…

 

Perseidy po záruce

Ten den měl sako střižené nůžkami modré oblohy

kravatu nad městem Šibenice

na kravatě se houpal ráj

ten nehybný

a ne že ne

spolu s ním novinářské hymny století

a tvoje oko – herní dělo s rudým podsvícením

Toshiba Qosmio X70

oko v elektronické samotě

v tenkém lehkém těle bez otravné mechaniky

oko co ale stále reaguje na dvojklik básně

a prst paměti

oko se sklopným víčkem radostí

jež čas neucítí ani v batohu

vy máte v sobě displej dítěte

poklepávají na vás dřevěné kostky

řekl soused

a jejich záda zdobí logo Rybízová zahrada

a jejich klouby – reproduktory

všechno se do vás bezdrátově nahrálo

přehráváte tam a zpátky

dědečka

a sklářskou vesnici

v zalesněném údolí

a papírový knihy

Kouzelné městečko Opravdový blankyt Bacha černý paraple

Zatím co ty spíš

Z mého života

nad sebou dálkový ovladač a nabíječku

vy jste ještě natahovala hodinky a na svém zápěstí

ty jó

vy jste točila knoflíkem rádia ze žlutého bakelitu

nedělní hry šly a šly

žila jste v ýtý pravěku na ostrově Utržená periférie

ano můj svět byl nárazuvzdorný mrazuvzdorný vodotěsný

jizerská zrcadlovka

od jednoho roku

produkt co nezestárne

jsem Pařan Závislý

vyvolávám si den co den heřmánkové chvíle a šustění kostkovaných košil

když je vybalovali pod stromkem

z kterého sněžilo stříbrnými řetězy

noc měla uhlíkové tělo a tablet koberce svítil dlouho

déle než lino v kuchyni

můj herní notebook

my všichni stali jsme se cinefily v obýváku

a pouštělo se Díky

ozvučené šustěním dárkového papíru

a dědečkova dechu

a dechu jeho syna nad mým ramenem

v modré teplákové soupravě

dnes by to mohla být špičková novinka

nejvyšší model z portfolia lásky

na to vám žádná banka nepůjčí

přístup odepřen

realita je nadupaná tichem

jenže mnozí neslyší

ach upravují chytrý mobil na zbraň hromadného ničení

okouzlilo to celý sál na Hackerfestu

ach proleťte s námi celý svět

kupte si na něm většinový podíl

znáte už naše military sny

pestré magazíny?

zašpuntujte si s nimi hlavu

hlavu českou muzikou

s Vořechem Voříškem Škraloupem Škroupem

staňte se neviditelným na netu

my jsme se s chutí schovávali za rohy

v každém případě přihlášeni k odběru novinek dne

nainstalováni v zázraku Rukypodání

nebo Pozdravu

nebo snítky kopru

myš v komoře

kocour nikde

mámo táto

proč musíme být svědky: slunce kolabuje to sedmitečné

i to skutečné

olympiáda honí svaly

svaly olympiádu

jak oka ovčí vlnu na jehlicích marnosti

možná se básní trefím do terče

jako když osamělý mořeplavec natrefína rybu

v našem Mrtvém moři

než čelo večera obejmou dlaně hvězd

a slabiky se posypou jak drť z korku

z úst dvouletého vietnamského dítěte

Jsme bohatí

v češtině i v němčině

první souvislou větu

vyklopí Bonni

a jednou přecedí zuby

Jsme staří

za sebou plynoprachová mračna

a otevřené hvězdokupy bankovek

zanikající Hyády Plejády Perseidy po záruce

dětmi svých dětí vyloupený záchranný balíček pro přežití

chutnou nabídku vozů Alhambra Reference

včetně pojištění

a v hlavní roli příběh radost

Bonni si může už dnes zaplatit

drahokam z vlastního bratříčka

– na jeden kámen stačí hromádka kremačního popela

a deset gramů vlasů

Davida

za sebou kvarteto bílých dlaždiček

na které cákla slina poslední hrající žíně

Listy bezejmenné

jak létací dveře na nádražích – kus co se stále hraje

a přece se musí napsat

– protože pro Kamilu a od Leoše

za sebou

návěsné bloky dní ověšené pomocnými motory věcí

jež nikdo neodhodí

– není kam a kdy

mise končí

aniž se roztavil kamenný plášť v nás

co tedy zbyde na pultech v tržnici štěstí

neodevzdané daně dosednutí

radiační stíny stesku v igelitce za korunu

mražená něha

ovládací centrum pravdy s překladačem

co chybuje

záloha na dřevo civilizace

štít rutinních cest od člověka k člověku

čtvero ročních období instant

v pytlících

jež bouchneš jako Franta z Kavalírky do hrnce titanových životů

my vaříme v nich a za vás

pečlivě podle zásluh rozdělená ledová kůra

žízní rozpukaná ústa

uhlovodíková jezera lží

ohmataný časopis Budižtma

žraločí kůže v plavkách závodníků

metalové ikony s filharmonickým doprovodem

zakonzervované podmínky

jánabráchu

kradené pomníky

v předsíních dvoumetrové minerály dary zaměstnaných

na dobrých adresách

čínské žehličky – špehují za vás

odměňte se prádlem vlastní kůže sami jak špionážní spotřebiče

hostitelé rodinných štěnic

vysloužilí i zasloužilí

jádro i pudl

letenky na Mars v komerční lodi pro veřejnost

na kraji Hostivaře

počkejte

ani já ale nechci zůstat sama v síti

nohu na stupátku

sorry

já zkoušela stav beztíže

zavěšena ještě na tatínkových dlaních

a dávno před důchodem odlétala

do nového světa

všechno se správně poskládalo

na nedělním rozhraní Vinohrad a Vršovic

z výšky jsem zahlédla první metaforu

Labuť Ještěrku Lištičku Velkou medvědici Chemickou pec

prolétávala jsem jí v tatínkových dlaních

dlaních štědřejších než hotel

do kterého želatinová něha napumpovala x dolarů

krásný a silný zážitek

a já se nikdy nevrátila k zemi

a tvář mám odřenou o šedý plášť zimníku

má tvář jak přesně vybroušené hlavní zrcadlo

putuje v podvěsu pod letounem Bezpečí

za zvuků Dvořákova Larga

a mění se

a nemůže se odpoutat od stanice

jak dopis od poštovní schránky

jak návratový modul odpovědi

katapultující se na osvětlenou stranu obálky

kterou dlužíme sobě

jak ruka od kapsy

kam jsme došli kdo to ví

nemohu koupit vaši knihu ani za padesát

já totiž platím dneska oběd

trojrozměrné šero u stolu

platím za to že šnorchlujeme tímto dnem z kterého utíkají tuleni

tulím se jedině k účtu v čokoládových šatech Dezert

na poušti

modlím se k sedmi talířům stvoření

blížím se k věku nedojedl znamená opustil

srdce mám unavené jako pres

přes nějž se tlačila káva s černou pěnou

na zapřenou

každý jsme stolkem

od narození sloužíš pro použité nádobí

buď oběd nebo báseň

buď báseň nebo nic

buď nic anebo dotisk zoufalosti

který rozešleš v povinných výtiscích

do každé české rodiny

zoufalostzadarmo nekupte to

a přece den přes záda přehazuje sako

střižené nůžkami modré oblohy

zpěv tryská

– chvíle

v které je rozbíjena

busta

Krista…

A tak se ještě koukni na ta záda

v přesných košilích s ještě přesnějšími proužky

plazí se po nich pramínek vlasů a také tetování

koukni se na ta záda – je pátek odpoledne

před velkou obrazovkou dělají zkoušku

jak před vypnutou černou tabulí

i seriál si můžeš představovat

jak prázdný byt snít o prosluněném apartmánu

jak vybydlená banka čekat exekuci

ale báseň nikdo a nic nezabaví

koukni se na ta záda

dělají malé úsporné pohyby

před sebou napřažené ruce

jak ruce slepců

ze židle zvedne je pípání mobilu

kuře v rýži po indicku krákoře

zbytek české melodie

koukni se na ta záda v pátek odpoledne

miliony domácností takhle žije

na stehnech přepínače

dnes se jim narodil vnuk Hugo

jediná investiční příležitost

Jenda do země zadupán

a někteří mají depresi z bohatství

a většina z žití jentaktak a šetří na zlámané knoflíky

jsou parketem pro případné zakázky – valčíky

možná že jo možná že dneska ne

možná se sejdem možná se rozejdem s prací

naše pole zpustošili

naše chýše vypálili

mládež vlasti odcizili

píseň česká?

tvůj obraz dívko i s perutěmi andělskými

nasprejujeme na betonovou zeď

a pro ostatní mícháme barvy na počkání

počkejte Braniboři

počkejte všichni ze Strastí

první splátka z každé půjčky

udělá radost handicapovaným dětem

splátko budeš jen má jen má!

budeš u nás budem žíti ve spojení

bez žalosti bez starosti

budeme snášet jen lipový med

z míst poražených stromů

– domů…