Spisovatelům daří se znamenitě kupř. v Anglii, Francii, ale – v Čechách? Spisovatelé, básníci, hudební skladatelé musí se duševní činnosti věnovati jen co vedlejší práci, obyčejně v noci. Jinak by se neuživili. V tom ohledu je na tom každá jiná hmotná práce v lepším postavení. Dělník, řemeslník, věnuje se svému oboru, spisovatel se nesmí – není-li bohat – oddati spisovatelství.

Že tak smutné poměry v Čechách a na Moravě panují, není divu. Měšťáctvo se stará o všechny možné věci, jen nikoliv o to, co je krásné, užitečné a národnímu povznesení prospěšné a dnes i nezbytné. A těch, co literaturu podporují, je skrovničká řada a ještě hubenější počet je těch, kdož podporují básnickou a vědeckou produkci.

Tahle svinská četba, to je znamení doby. Nemravného „Pikantního kalendáře“ bylo prodáno za rok 26 tisíc výtisků, jakéhosi vídeňského snáře 160 tisíc exemplářů a díla básnického, „Karolinská epopej“ od Jul. Zeyera celých – 13 kusů.“

Jihočeský Dělník, 4. března 1899