MARTIN VODŇANSKÝ
Zpomalený záběr
Hodiny v kuchyni nikam nespěchají
ukazují za pět minut sedm
dělám si přestávku v pojídání dršťkové
a pouštím zprávy
autobus
který nemá šanci
své zastávky splést
vyjíždí přesně v celou.
Hodiny v kuchyni nikam nespěchají
i mé pojídání polévky
se podobá zpomalenému záběru sportovního přenosu
musím dávat pozor
aby dršťky roztančené na lžíci
zakončily svou kreaci
až budu chtít já
ne jako tenkrát
když mi ryba vyskočila z akvária
a já jí chtěl spláchnout na toaletě
ale děti mě přemluvily
ať jí dám ještě šanci
ryba plave dodnes
kéž bych se také někdy
dokázal podobně překvapit…
Pozdravujte Mártyho
Vzpomínky jako stopy
v tajícím sněhu
a měsíc v úplňku
nesu v batohu do jeskyně
nad údolím
kde se páří cukr se solí
občas lák z okurek
ukápne do koberce…
Jeskyně
království samoty
v němž se nemusím usmívat
jako pitomeček
zde se mohu mračit
a říkat sprostá slova
ale také ta nejjemnější
zde není podstatné
že mi nikdo neuvěří
zde mohu poslouchat
život nebo smrt
nádech vítání
výdech loučení…
Vzpomínky jako stopy
v tajícím sněhu
vzpomínky na Mártyho
kterého už nepoznávám
jestli ho někdo znáte
dejte mu vědět…
Rád bych mu řekl
že už jsem dlouho neviděl
neproniknutelně čistou tmu
jako v mládí
když jsme spali uprostřed lesa
pod širým nebem
že tu čistou tmu potřebuji
jen tak mohu dojít ke světlu
až mě přesáhne
a dohlédnu skrz věci
které lze jen nahmatat
podoben ochrnutému
co v posteli sleduje na stropě
své vlastní kroky
po neznámé cestě
k důvěrně blízkému cíli