EVA FRANTINOVÁ
Je takové místo ve Vysokých Tatrách, místo, kde se kradou mé knížky.
Každý rok se těším, že doplním svými přírůstky, nebo už dlouho neprodanými knihami knihovnu v jednom maličkém penzionu v Horním Smokovci. Každý rok proberu v knihovničce tituly – moje kniha mezi nimi není.
Kde asi je? U Váhu nebo u Hornádu? Koho tak oslovila, že si ji vzal domů? Kdo ji čte a jaký je její další osud?
Možná je to směšné, ale tyhle každoroční krádeže mých knížek mne posilují. Ještě to má cenu! I kdyby pro jednoho člověka. Někomu se mé básně zřejmě líbí.
Když dnes přijde na koncert jeden člověk, je to malér, je to propadák. Ale když si sbírku přečte jeden člověk a ještě ji ukradne, je to dnes pro autora výhra.