Básník Stanislav Zeman, člen Unie českých spisovatelů, z. s., slaví 2. dubna sedmdesátku. Srdečně blahopřejeme!
STANISLAV ZEMAN
Z rodopisu I
Otec
Mého otce
Můj děd
Obchodní příručí
V koloniálu
Na Ferdinandce v Praze
Zadlužil se
Aby se udělal pro sebe
Koupil si krámek
V rodném městě
Hokynářství
Prosperoval
Protože byl do kšeftu
Uctivý a pracovitý
Ochotný a úslužný
Kdykoliv vyhovět
Zákazník byl pán
Zdravil ho úklonem
Na táborském korzu
Dámám přidal úsměv
S rukulíbám
Každá byla milostpaní
I po znárodnění
Smáli jsme se tomu
Jako kluci
Já a bratranci
Zvláště jednou
Když se zmýlil
A pozdravil tak muže
Bývalého továrníka
Dostali jsme co proto
Abychom věděli
Jednou provždy
Že dědeček se nemýlí
I když se splete
Na což má právo
Protože je ve věku
A hodně pamatuje
Z rodopisu II
Krajina
Mého dětství
Popravili Slánského
Zemřel Stalin
Potom Gottwald
A též otec
Mé matky
Legionář
Na ruské frontě
Vypravěč a šprýmař
Lidé ho brali
V našem městečku
Když jim radil
Aby všemu nevěřili
Sám se tím řídil
Od svého zranění
V bitvě u Bachmače
Tehdy měl na kahánku
Už ho odepsali
Sběrači mrtvol
V seznamu živých
Z rodopisu III
Chalupa
Mého strýce
Studnaře a tesaře
Také rolníka
S třemi kravami
A čtyřmi hektary
Sám ji postavil
K bolesti duše
Trápil se pro ni
Neměla dědice
Teta se strhla
V nejlepších letech
Pomáhala kravám
S fůrou ječmene
Stalo se to o žních
Před bouřkou
Zapřáhla se s nimi
Do žebřiňáku
Zakrátko odešla
Na pravdu boží
Zůstala chalupa
A strýc
Chodili za ním
Koupíme ji
I s vámi
Slibovali
Bránil se
Chalupa je rod
Ten se neprodává
Ani nekupuje
A zapálil ji
Pak se šel udat
Cestou slyšel zvon
Adam zvonil poplach
Syn schovanky
Z bývalého mlýna
Hrobník
Pochoval strýcovi ženu
A pochová i jeho
Až přijde čas
Tak si plácli
Kdysi o posvícení
Pusto
Náves slzí podzimem
Široko daleko nikoho
Kdo by otevřel dlaň
A přiložil ji ke rtům novorozence
Aby smutku neubylo
Po meči i po přeslici
Tiše pláče sad
Ve stínu jejich domů
Jejich domů
Jejich hradů
Tiše pláče sad
Není chlapců
Šplhajících po stromech
Není děvčat
S višňovými náušničkami
I špačků není
Slzy stékají do kopřiv
Prolog
Diváci se těší na Hamleta
Herci na jeho smrt
Je vyprodáno
Opona jde vzhůru
Duch se vznáší nad kulisou
Elsinoru noci a moci
Soukromá lekce z ekonomie
Starý pán
Vede svého psa
Starý pes
Vede svého pána
Mají jen sebe
Nikdo o ně nestojí
A kdo by také stál
Když i smrt si vybírá
Nic neodpustí nebožtíkům
Směnnou hodnotu
Tržbu i zisk
Komedie k pláči
Kašpárek cinká rolničkou
Zvon katedrály mlčí
Špatná to komedie
Komedie k pláči
Stýská si principál
O nedělním poledni
Před plazmovou obrazovkou
Na bývalé štaci
V hostinci Za Hradbami
Kde sklízel kdysi aplaus
S Johanesem doktorem Faustem
Na scéně pimprlat
Jak si užít Everestu
Bloudí ulicemi
Po půl roce ve špitálu
Aby si nakoupila
A přišla zase mezi lidi
Domů se vrací unavená
Ještě si nezvykla
Na tmu a bílou hůl
Zapíná rádio a odpočívá
Kdosi v něm radí
Jak si užít Everestu
Procházka Prahou
Vstane
Opráší se
Upraví si kravatu a klobouk
Vykročí
Ze hřbitova k Vinohradům
Kolem Bulhara a Hybernskou
Do kavárny Arco
Tady si vypije kávu
A pokračuje
Celetnou na Staroměstské náměstí
Je plné turistů
Fotografují
Překřikují se
Nakupují
Jeden z nich ho zastaví
Mluví německy a usmívá se
Ptá se na jistého Kafku
Hledá jeho rodný dům
Nesměle opětuje úsměv
Odkašle si a řekne
Toho pána neznám
Nikdy jsem o něm neslyšel
Načež se omluví a odchází
Nazpět
K Bulharu a Vinohradům