FRANTIŠEK UHER

Soukromá poselství

Jde krajinou s pohledem upřeným před sebe, snad bloudící pěší kurýr nesoucí nezřetelné poselství. Jako by vyhlížel svěžest blízké řeky. Žádná tam ovšem není, žádná tam nikdy nebyla. Lehce znaven uléhá do vyhřáté náruče trávy, vdechuje hořkou vůni rmenu a sleduje plující načechraná oblaka, která se valí a neustále obměňují tvar. Podobají se hasnoucím vzpomínkám na vše, co se stalo, na vše, co se přihodit mělo, ale nepřihodilo.

– – – Básník kdysi napsal: Starý člověk má tak málo spaní…V noci ano, v noci to platí. Ovšem za dne – – –

S motýlí lehkostí jej probudil studený dotek na tváři. Urputný rytmus dešťových kapek. Lapen nepohodou, ale nezaskočen, smířen s větrem i vodou, volným krokem došel domů, zatopil v kamnech a sledoval vlídné skotačení plamínků. Z komína zvolna stoupal popelavý dm, připomínající pelichající kožich osamělého vlka, jehož smečka se toulá v úrodnějších končinách. Schází mu většina zubů, dávno odvykl vytí na nedostupný měsíc. Přestal být nebezpečný, přestává být užitečný a stále výrazněji se mu příčí na kohokoli vrčet. Natož kousat. Ale vězme: Když je nezbytně třeba, ještě to zkouší!

 

Časová znamení aneb Přesýpací hodiny

Neustále obracejí přesýpací hodiny, jimž odcizili poslední jemná zrnka písku. Že prý postačí rozhlasové časové znamení. Nebo kostelní zvony. Údajně vyzvánějí přesně v poledne. Existují však podivné okolnosti a závažné pochybnosti. Co je oficiálně vydáváno za hotové a nezpochybnitelné, má stejnou váhu jako papíroví draci chycení do hluchých drátů.

 

Teorie a praxe

Početný průvod pokojných demonstrantů protestoval proti rozdělování grantů na věrnou lásku. Všechny byly přiděleny do veřejných domů.

 

Parodie

Parodie demokracie. Kabaretní klání. Pompézní tmáři s úlisnou tváří. Slovutní šarlatáni. Jen závist, nenávist, zapšklost, bezohlednost, přezíravost. Připomínají soudce spřažené s odsouzenci, zapřažené do lejty, která postrádá kola. Žumpa, žumpa. Do kouta zahnaní někdejší vítězové se zaprášenými vavřínovými věnci haní vše, co je po nich napravováno. Jurodivý tanec za tancem. Jako kanec s kancem. Bobtná arogance moci. Smetí, smetí, smetí. A kam se podíváš, bezpočet bezmocných obětí.

 

Cirkus Církev

Po mnoha smutných zkušenostech si neváží hamižných kněží, kaplanů, vikářů, biskupů a kardinálů. Valné pochopení nemá ani pro papeže, všichni ti pokrytečtí farizejové mají příliš blízko k penězům a hromadění majetku, ale příliš daleko k Bohu, v něhož on věří.

 

Zbytečná transakce

Začněme příměrem: Když manžel chce dát peníze manželce, nemůže. Musí to vzít přes tchána nebo přes babičku. Těm dá peníze, které oni předají. Že je to trochu nelogické? Zajisté! Ovšem – obdobně je tomu se státem a nemocnicemi. Tchána či babičku zastupují zdravotní pojišťovny. Povězte, proč stát nemůže posílat peníze přímo do nemocnic? Proč to musí dělat komplikovaně, prostřednictvím pojišťoven? Kolik pomocníčků a pomocnic se na té zbytečné transakci přiživuje? Kolik peněz se nakonec do nemocnic dostane? Zákonitě připlouvá příměr o jistém evropském státu, ale proč urážet nikoho, kdo by k tomu přišel jako slepý k houslím. Jenomže málo platné, něco shnilého tady je!

 

Už nikdy

Už nikdy nebýt mladí. Nedělat stejné chyby. Nehledět na odlétají ryby. Neotvírat klavíry, jimž byly zprivatizovány struny. Nehledat motivy k řízení odstavené lokomotivy bez vody a uhlí. Nevyjet po zničené trati. Nejprve je třeba položit nové koleje.