JAROMÍR ŠLOSAR
Písničkářských dvojic v historii našeho folku známe několik. Třeba poslední čtvrtinu 60. let minulého století si nedovedu představit bez formace Paleček – Janík. Společně s Krylem pro mne byli synonymem doby. Byli jiní, svým mírným rebelantstvím vybočovali ze středního proudu a reagovali na to, co se ve společnosti odehrávalo. Zjitřená duše mladého gymnazisty právě tohle chtěla slyšet.
Doba se převratně změnila a někdejší studentík, dnes stárnoucí muž, je z ní ještě více rozčarovaný než před dobře pětačtyřiceti lety a marně hledá Karla Kryla. A hle, je tu dvojice, která stejně jako Paleček – Janík svým „mírným rebelantstvím“ reaguje na život vezdejší. Reaguje po svém. Říká si Sova & Slamák a tvoří ji šestačtyřicetiletý Milan Sova a devětatřicetiletý Jakub Slomiany. O sobě dali vědět už na prestižním folkovém festivalu Zahrada 2010, kde zvítězili v soutěži písničkářů. Nedávno s podporou hostů připravili a vlastním nákladem vydali první CD, nazvané Nad Řípem se blýská…
Formálně vyházejí z toho nejlepšího z našeho folku, ale v Třetinovém blues třeba i z countryového Vyčítala; takové mám při poslechu skladeb asociace. Dokonce za Bakterie, dvanáctou písničku alba, by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo.
Sova se Slamákem ve svých písničkách vyjadřují pocity generace nezpanštěných třicátníků, možná i čtyřicátníků, která snad ještě bystřeji než my starší vnímá skutečnost a žije přítomností. V mnoha textech najdeme nadsázku, ironii a řekneme si, takoví jsou mladí, tak trochu cyničtí. Ale to všechno je jen vnějšek, skořápka, protože najednou citlivá duše uteče ze svého obalu a zjeví se v něžné a tak trochu sentimentální písni s promyšleným textem Říkej mi lásko.
Společné téměř pro všechny skladby jsou vtipné texty, humor a jemná ironie. Stačí jen pozorně naslouchat. Pak najednou zjistíme, že i hudebně nápaditý Kapesní atlas světa je vlastně romantickou písničkou, jen s vtipem napsanou, kdy „každý si lehne, jak si ustele, / a jemu celý svět leží u nohou, / u nohou postele“ (ve Stopařově průvodci Galaxií).
Od samého počátku trpce humorný příběh (právě v něm je ten laskavý cynismus) havíře Erazima Hauera nás zavede do rubání na ostravské šachtě. Nelze si nevšimnout, jak obsahu odpovídá slovník.
Co písnička, to jiný příběh. Upozorním jen na některé. Pod číslem 04 na albu najdeme Vánoce se blíží. Nápad dát do kontrastu jemnou, náladovou melodii se svěže napsaným vtipným textem umocňuje působivost skladby. A tak se s trochou ironie zásluhou našich hypermarketů a obchodních domů už někdy v říjnu ocitáme uprostřed Vánoc. Slova vtip, nápaditost se budou často opakovat. Platí hned pro následující píseň Marie. V Marii si autoři krásně pohráli se slovy v případu manželství zaměstnance jaderné elektrárny Temelín s ekologickou aktivistkou. Komu fandí? – To nechali na posluchačích. Jak je slyšet, vtipně můžeme psát i o vážných věcech.
Moje nejmilejší písnička je V hospodě Moravě. Proč? Pro krásnou melodii a pro trochu melancholie…? Hospoda, legrácky a dva kamarádi, to s manželstvím nemusí jít dohromady. Dojde to až tak daleko, že Slamák řekne: „Milane, nebuď hlupy, dyť / teprve od teďka začínáš žít, / zas můžeš po nocích bantovat / a co chvilu s inú se šmajchlovat, / teprve od teďka budeš svým pánem.“ Sova na to: „já vím… k obědu rohlíky se salámem.“ Takoví jsou Sova & Slamák. Pak trochu vybočí v Třetí sudičce, která je jazzovější, ale také tzv. serióznější.
Jedenáctou v řadě je náladová O teplu, zimě, tobě a mně. O něžnostech s něžným humorem a vtipem, přitom smyslnosti neubude. Co z toho vyplývá? Že ani ke vztahu, aniž bychom mu nějak ublížili, nemusíme přistupovat jen smrtelně vážně.
Po třech písních o lásce, vztazích a rozmnožování následuje Třetinové blues, Slamákův životní příběh. Na něm nejlíp vidíme odstup dnešních třicátníků a čtyřicátníků od reality, skepsi a pohrdání zkorumpovanou společností. Zcela logicky na Třetinové blues navazuje poslední písnička výběru Nad Řípem se blýská… Sova se Slamákem tu s jemnou ironií zpívají o české kotlině a mírně kriticky i o tom, jak se nám vede. Blýská se tedy nad Řípem na lepší časy jen myšleno ironicky, anebo skutečně tak jako nad Tatrou ve slovenské národní hymně…? To ještě uvidíme…
Sova & Slamák: Nad Řípem se blýská… – nenechte si ujít!