ZDENĚK HRABICA

Znám jednu pražskou ulici; lze ji nazvat Papalášská. Leží nedaleko od našich paneláků, které při volbách nazvala všelijaká a nejrůznější hnutí (dříve ODS), s nimiž se roztrhl pytel, naším domovem. I já svůj domov, naše sídliště, které v roce 1990 pohaněl Václav Havel, řečnící ze stavební armatury, označením králíkárny, mám moc rád.

Dneska po ránu jsem vyrazil s trekkingovými holemi do vilové čtvrti, kde vedle sebe žijí bývalí i nynější papaláši. Předpokládám, že jako sousedé na sebe neplivou, ale uctivě se jeden druhému klaní.

V jedné řadové zástavbě, která byla postavena pro vyvolené, bydlí i nebydlí – nyní europoslanec za TOP 09 – dříve poslanec za Stranu zelených a za kdovíco ještě. Okolí jeho domu zdobí kotva z dávných cest po milovaném Sovětském svazu. Ani na tom by nebylo konečně nic divného a špatného. Spíše mne při procházce hned za jeho humny porazila setkání s lidmi bez přístřeší; většinou ještě spali nebo si sušili svršky. Nikoliv všichni, některým byla zima. To je zase jejich domov!

Čtu, že europoslanec spolupořádá v Praze benefiční koncerty pro trpící ukrajinské děti. Napadlo mne, že hned za jeho zahradou jsou možná mnohem více trpící lidé, o jejichž životní úroveň ve slamech se už jedno čtvrtstoletí pečlivě stará. Korunku nebo euro z jeho dlaně by bezdomovci určitě neodmítli. Nebo si mám o něm a jemu podobných už natrvalo myslet, že tihle papaláši jsou obyčejní vyžírkové a nestydí se kdykoliv obléci z ostudy kabát?