FRANTIŠEK DOSTÁL

Člověk pořád něco chce, a přitom zapomíná, že něco opravdu musí. Říká se tomu povinnost. Přibývá však docela dost těch, co si myslí, že nemusí vůbec nic. Jenže mezi chtěním a povinností se uvelebil celý náš život. I já jsem toužil, a vždy si přál poznávat zemi svého zrodu a necítil jsem, že musím, ale já po tom přímo toužil! Poznávání dosud nezmizelých, byť i nepatrných míst v rodné zemi dokáže člověka omotat pěkně silnou pavučinou.

Samozřejmě, že poznávání je vždy spojena rovněž s lidskými bytostmi. Jednu z nich, co zemřela již 2. března 1281, jsem neměl ještě možnost pozdravit a poděkovat jí. Jmenovala se Anežka Česká a dokázala pomoci lidem postiženým na zdraví. Stejně však byla donucena odejít z Prahy a říká se, že odešla do kláštera v Panenském Týnci. Něco na tom asi bude, protože také archeologové se chtějí porozhlédnout po jejím hrobě ve zdejším a v nikdy nedostavěném klášteře. Ten se navíc dostal do hledáčku lidí toužících zde do svého těla získat více životní energie.

Nedaleko odtud leží poklidná vesnička Donín, rodiště našeho válečného letce Františka Fajtla (1912 – 2006). Na rodném domku se po mnoha letech objevila pamětní deska. V čase 2. světové války byl jmenován velitelem jedné perutě v Anglii a později také 1. Čs. stíhacího pluku v Sovětském svazu. Na počátku 70. let to byl válečný fotograf Ladislav Sitenský (1919 – 2009), který bydlel nedaleko sídla Fotoklubu na Královských Vinohradech a přiváděl k nám na besedy F. Fajtla. Škoda, že v roce 1948 byla zničena fotografická kniha včetně negativů, což vedlo k dlouhému odmlčení L. Sitenského.

Tak jsem se i dozvěděl, že F. Fajtl byl ze Sovětského svazu v čase Slovenského národního povstání vyslán na letiště Tri duby, a později se mu po bojích podařilo v husté podzimní mlze přelétnout frontu zpět do Sovětského svazu. Před odletem z letiště měl v nedalekém lese zakopat nějaký písemný materiál a po válce toto místo nebylo nalezeno. Pravdou je rovněž skutečnost, že si v čase procesů odseděl „jen“ 17 měsíců. V čase oslav výročí povstání přiletěl do naší země i N. S. Chruščov a moc se divil, proč F. Fajtl nebyl mezi nastoupenými důstojníky. Ten byl narychlo na Slovensko dopraven a mezi ostatními vojáky v uniformách stál jako jediný v civilu. Nebyl tehdy ještě jmenován generálem…

Vesnička Donín je poklidným místem, kde se milovník toulek a historie rodné země rád pozdrží. Vždyť nad vesničkou se nachází větrný zděný mlýn, patřící vůbec k největším u nás. Ani nevadí, že mlýn v roce 1894 a 1898 vyhořel. Vím, je to jen taková malá zpráva o místech, kde kráčely dějiny a ty se mají znát, aby člověk možná někdy příště podobně nechyboval. Fotografie F. Fajtla vznikla ale až v 90. letech pod sochou sv. Václava. Ne, nikdy není pozdě na to, aby člověk v sobě objevil touhu poznávat zatím ne ještě tolik poničenou rodnou zem.