JOSEF BÍLEK

Touto otázkou se již před léty zabývali nejen dějepisci, ale také početná řádka výtvarníků, ať to byli sochaři nebo malíři, a také samozřejmě i literáti. Jaký je však výsledek takového hledání? Potíž je v tom, že za Husova života snad nikdo Jana Husa výtvarně nezachytil. Za nejstarší jeho „podobiznu“ se pokládá kresba v tzv. Richentalově kronice, snad napsané v latinské podobě kolem r. 1423. Zachycuje Jana Husa trpícího v plamenech kostnické hranice. Je samozřejmé, že autor kroniky tomuto divadlu přítomen nebyl, takže i on popustil udidla své fantazii. A podobně je tomu i v dílech výtvarníků.

Poslední diskuse o Husovi, vyvolaná novým filmem s postavou Jana Husa, ztvárněnou Matějem Hádkem, a dalšími debatami o Husovi, v nichž se pochopitelně odrážely hluboké světonázorové rozdíly účastníků, ať již to byli katolíci, protestanti či liberálové (marxističtí dějepisci v tomto „hádání“ fakticky nedostali příležitost). A tak máme minimálně Husa dvojího. Buď je to vytáhlý a zubožený vězeň z Kostnice (je zajímavé, že o mladého Husa se pokoušel jen málokdo). Anebo kulaťoučký „tlouštíček“, jak se o něj pokusili autoři soch i na písecké přehlídce z „písku“, nebo autor Husa na hradě Krakovci, odkud právě Hus v mužném věku odjížděl na svůj poslední životní zápas do Kostnice. A právě tento „krakovský“ Hus stojí za větší pozornost, i když i v jeho zpodobnění je velký kus sochařovy fantazie. Odpovídá snad představě o Husovi, který nebyl „jen“ mučedníkem, ani nebyl uzavřen do tenat středověké scholastiky. Stranou nechávám přečetné ilustrace a obrazy od malíře Václava Brožíka či sochu Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí. Zde je Hus asketa, podobně jako Hus u Mikuláše Alše či jihočeských malířů, jakými byli Josef Krejsa nebo či národní umělec Karel Štěch a českobudějovický Ota Matoušek.

Pohled na Husovy podobizny, i přehled jeho literárních portrétů by zabraly delší místo, ale ukázalo by se tu dobře, jak vlastně umělci reagovali na potřeby své doby. Chtěl bych tu však ještě zmínit, že hlavní vlna husovského zpodobňování se přehnala přes nás v letech 1. světové války, kdy dokonce plánovaná odhalování Husových soch byla kvůli válečným událostem odsouvána tak, že třeba v Jindřichově Hradci stojí Husův monument z dílny táborského sochaře J. Vítězslava Duška, který si musel počkat až na rok 1923. Za zmínku stojí, že mecenáška Husových dopisů, vydaných r. 1891 a r. 1901 B. Marešem a Antonínem Hajnem, Vlasta Stránecká, podpořila označení „bludného kamene“ v Čekanicích u Blatné Husovým jménem, což byla faktická obdoba podobného kamene z Kostnice.

Přestože se hlavní vlna označování Husových míst již přes naše kraje přehnala, můžeme upozornit na nedávné odhalení sochy Jana Husa ve Vlásenici v okrese Pelhřimov, jejímž autorem je Lars Widenfalk. Hus je zde proveden v duchu zubožené askety…