JANA VACKOVÁ

V nové knize Zdenka Mahlera …ale nebyla to nuda – Poznámky pod čarou života (vydavatel Slávka Kopecká, Praha 2015), pokřtěné v Lidické galerii – symbolicky 17. listopadu 2015 – zanechává stopu i Julius Fučík. A nejen z doby, kdy Mahler „četl jako posedlý“: „Knížka, která mě – a vlastně moji generaci – rozhodujícím způsobem ovlivnila, vznikla ve věznici gestapa, sepsána narychlo před popravou, špačkem tužky na odřezcích toaletního papíru – oproti posledním vzkazům omezujícím se zpravidla na rodinu a na Boha přála si oslovit všechny, kdo překonají peklo i smrt – byl to apel proti malosti a bázni, manifest naděje, vyjadřoval revoluční vizi, vyzařoval z něj jas, klad i přitakání hodnotám a krásám pozemského bytí – napsal ji mladý, vzdělaný, hezký chlap, který za své přesvědčení ručil vlastní existencí – jeho dílo bylo jedinečným mravním aktem, literární čin bez obdoby – nazval je ‚Reportáž psaná na oprátce‘ – stal se kultovním hrdinou. Jmenoval se Julius Fučík.“

V souvislosti s nabídkou napsat scénář k dokumentárnímu filmu o Fučíkovi se Zdeněk Mahler dostal do redakce politického zpravodajství, kde náhodně objevil důvod pro pochybnosti o možném nápadníkovi Gusty Fučíkové (kterého jmenuje a charakterizuje): „Jím národní vdova nahradila toho okouzlujícího, talentovaného, heroického bohéma?“ A pokračuje: „Otázky mě přivedly k nápadu, že se k Fučíkovi vrátím, že natočím v dějišti jeho životního finále rozhovory se svědky, kteří přežili. Třeba se domakám pravdy.“ (Dal se zavřít do pankrácké cely číslo 267, býval u Baxových atd.) „Postupně ke mně pronikly utajované zpětné informace, třeba, že Fučík se odmítavě postavil proti paktu Stalin a Hitler, byl za to ilegální buňkou KSČ vyloučen…“ A už listuji dál a vracím se k těžkým dějům, k jejich odlehčení, k mnoha faktům, jež obrovská životní zkušenost a vypravěčský talent Zdeňka Mahlera dokáže ošetřit.