JIŘÍ JÍROVEC

Ottawa

V den, kdy prezident Zeman řečnil na Albertově, jsem letěl z Ottawy přes Paříž do Prahy.

V Ottawě se pomalu usazuje nová vláda, která chce pozměnit kanadskou zahraniční politiku z konfrontační na tu, pro kterou Kanada bývala oceňována. Raději udržovat mír než bombardovat cizí území. Syn patrně nejpopulárnějšího kanadského ministerského předsedy, Justin Trudeau, slibuje změnu, na kterou Kanada během vlády Stephana Harpera dlouho čekala.

Cestou poslouchám rádio CBC. Zrovna probíhá diskuse, jestli jednou roboti převezmou mravní odpovědnost za rozhodnutí zmáčknout kohoutek a zabít. Dnešní voják tuto odpovědnost vlastně nemá. Rozhodují za něj nadřízení.

Moderátorka rádia CBC připomínala vzdálené kolegy z ČT, kteří se sotva kdy na něco podstatného zeptají. Nezeptala se ani na to, kolik tyhle hračky stojí a proč je vojáci na politicích neustále vyžadují. Místo toho dlouho mluví „expert“, kterému je šumafuk, že kdosi vyvíjí zbraně a píše pro ně zdánlivě neškodné řádky softwaru.

Když Bush junior dokončoval svůj (unfinished) business v Iráku, mluvil o tom, že USA musejí získávat srdce a mysl Iráčanů. Sofistikované zbraně se ovšem často netrefily a tak každá vybitá svatba nebo rodina (tedy collateral damage, jak zní vojenský eufemismus) vložila do hlav postižených příbuzných nenávist vůči svobodoserům a demokracieserům.

Po zbraních následuje nová diskuse: Kanada ročně vyhodí zhruba třetinu vyrobených potravin. Střízlivý odhad ztrát je 30 miliard dolarů ročně. Spotřebitel se dozví o tom, kdy bylo zboží vyrobeno, ale politici nejsou schopni prosadit daleko důležitější informaci: „Spotřebujte do.“

Paříž, letiště De Gaulle

Tři dny po teroristickém útoku neneslo pařížské letiště De Gaulle žádné stopy policejní přítomnosti. Nikde vojáci a nikde samopaly. I přesun mezi terminály byl stejně chaotický jako vždy.

Nelze ale přehlédnout, že personál je daleko víc barevný než bílý. Jde o drobný důkaz toho, že není důvod, proč by mezi barevnými a bílými musela být nějaké přehrada. Ta vzniká, není-li společnost ochotna přistěhovalce začleňovat a místo toho je odsune, byť se sociální podporou do oblasti, kde zghettují.

Albertov

Den po příletu jsem četl projev prezidenta Zemana. Měl by zůstat nad věcí, ale vzhledem k okolnostem, za nichž shromáždění na Albertově probíhalo, se mu to příliš nepodařilo. Mám na mysli zejména tuto část jeho projevu:

„Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení, muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. A pokud přicházejí ze zemí, kde se nebojuje, ptám se, proč nepracují pro svoji vlast a pro její zvelebení, aby jejich země překonala dosavadní zaostalost.“

Prezident by si neměl klást řečnické otázky. Z vrcholu mocenské pyramidy by měly znít návrhy na řešení.

Není to tak dlouho, co západní propaganda tvrdila, že člověk (zejména občan komunistického státu) má právo žít tam, kde chce, tedy odejít zpoza ostnatých drátů „tam k nim do svobody“. Z tohoto hlediska tedy ilegální migrant neexistuje. Toho vytvářejí státy, které bezostyšně vykrádají slabší země. Jinak řečeno, ilegální migrant je ten, který není z hlediska bohatých zemí „vytěžitelný“. Stačí pár pravidel a je vystaráno.

Vytěžitelnost je dobře viditelná ve sportu a tak jsou rasově čistí Evropané hojně doplňováni Afričany. Ti dokonce hrají i v Česku. O Anglii ani nemluvě.

Německo kdysi zvalo pracovníky z Turecka, protože je potřebovalo do svého průmyslu. Když turecká menšina chtěla stejná práva, jaká mají ostatní Němci, bylo jim nabídnuto odstupné 10 000 marek na osobu, když trvale odejdou z Německa. To nakonec selhalo, protože návrat do Turecka byl pro ony původně „legální migranty“ obtížný.

Mimochodem, stejný problém vznikl v USA. Kalifornie dlouho a bezostyšně používala „ilegální migranty“, kteří volně přecházeli hranici z Mexika a za levný peníz zvyšovali konkurenceschopnost tamního zemědělství. Když pak chtěli pro své rodiny alespoň něco málo z bohatství, které v USA pomáhali vytvářet, byl oheň na střeše – prý by školy a zdravotnictví stály moc a najednou se začala stavět zeď mezi Mexikem a USA. Občas se tam střílí a dobrovolníci se tam organizují podobně jako kdysi v Česku do pomocníků Pohraniční stráže.

I do USA přecházeli hranice přednostně muži, protože ti byli na polích žádáni a byli tedy schopni peníze vydělat a posílat je zpátky svým rodinám.

Zeman říká „když se ptám, co způsobuje migraci, tak vím…“ Posluchač se ale od něj nedočká vysvětlení, co tu migraci způsobuje.

Přitom je zřejmé, že to byla válka v Sýrii (čti: snaha Západu odstranit „proruského“ Asada), která vyhnala do okolních států na pět milionů lidí a zničila odpovídající část ekonomiky.

Říct to v Česku otevřeně je patrně politicky i diplomaticky nevhodné. V českých médiích zůstal ojedinělý hlas analytika Jana Eisnera. Po útocích v Paříži řekl, že jde o terorismus vyprovokovaný válkou. Moderátorka ČT24 se ho snažila zarazit, ale on dopověděl, že samotná Francie bombarduje několik afrických států. Má tam svoje zájmy.

Určitá část české populace se tváří, jako by terorismus byl součástí genetické výbavy lidí, označovaných za čmoudy a kozomrdy. Terorismus samozřejmě existoval a existuje i mezi bělochy. Zapomíná se třeba na Irsko, kde se znesvářily dvě frakce oslavující stejného boha.

Média nemají zájem o novináře českého původu Andre Vltcheka, který píše o tom, jak bohaté země nejrůznějšími způsoby vysávají bohatství z Afriky.

Zeman se ptá, proč ti mladí muži nezůstanou doma a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. To je další oblíbené klišé několika posledních měsíců. Jenže za co, za koho a proti komu mají bojovat? Proti Kurdům, kteří vytvářejí svůj vlastní stát z části Iráku. ale nemají přízeň Turecka, proti Asadovi, aby ještě víc rozbili svoji Sýrii, nebo s USA a nějakou koalicí tak nějak proti všem? A hlavně co nejdéle, protože sám Islámský stát je výborný strašák, který umožňuje zbrojit a dovyzbrojovat a vydělávat na válce.

Jen tak na okraj: Islámský stát prý vydělává na prodeji historických památek. Lze se ovšem dočíst, že ty nalézají trh v USA.

Opravdu si někdo myslí, že muslimové budou bojovat jen proto, že se tam Američanům a Evropanům nechce? Prý si mají ten bordel, který tam Západ způsobil, vyřešit na zemi podle našich plánů sami.

My zcivilizovaní nechceme, aby se naši vojáci vraceli v igelitových pytlích. Politiky, i kanadské, již přestalo bavit „vítat“ rakve na letišti. Je to špatné pro pověst vlády. Tak si přijdou jednou za rok zabrečet k hrobům neznámého vojína (viz Karel Kryl).

Pokud jde o zvelebování vlastní země, tak proč tolik lidí uteklo v roce 1968 z Československa, místo toho, aby zvelebovali vlastní zem? Tam se tehdy nebojovalo, ani nepopravovalo, a v podstatě ani nestřílelo. Po srpnu 68 vládla deziluze, ale kde nevládne?

Zeman je ekonom, takže by bylo zajímavé vědět, jak si takové zvelebování představuje v zemích, které jsou ovládány zahraničním kapitálem. Kdyby to řekl, patrně by nevhodně předešel politiky, kteří se vyhýbají sdělit vlastním obyvatelům, kolik bude stát obnova zničených států.

Je prezidentem země, která souhlasí s řešením, jež navrhují mocní tohoto světa. Ti zapomínají na historicky doloženou skutečnost, že války, rakety a bomby nic neřeší. Že se bude opakovat krach, který zažil Bush junior. Místo získání srdcí a duší kdesi v Africe nebo na Středním východě získáme nové nepřátele. Nemůžeme je zabít všechny a tak vstanou noví bojovníci.

Mluví se o našich hodnotách, ale nikdo je nedefinuje. Je-li naší hodnotou svoboda, pak lze říct, že utahování šroubů kvůli několika atentátům je přílišnou daní, kterou nakonec společnost zaplatí nesvobodou.

Připomeňme si, že podle bývalé Madeleine Albrightové bylo 500 000 předčasně zemřelých iráckých dětí přijatelnou cenou za svržení Saddáma Husseina (a následné rozvrácení té země). Když Evropa a potažmo USA ztratí zlomek tohoto počtu obyvatel, dochází k okamžitému útoku politiků na omezování našich svobod.

Teror je způsob boje proti přesile. Připomeňme si, že i teror v Severním Irsku byl vyvolán mocenskými zájmy Velké Británie. Když se dostal příliš blízko ke královně, někdo přece jenom řekl „konec kočkování chlapci“ a dohodl se s teroristy. A katolíci si s protestanty alespoň na chvíli přestali dávat přes držku.

Lidé spolu vyjdou, ale musejí spolu mluvit. Žiletkové a jiné ploty k ničemu nevedou. Je to neprofesionální řešení, které vzbuzuje vášně. Doma i venku.

Od politiků se toho nedá moc očekávat, ale kde zůstala média? Pokusil se někdo o rozhovor s těmi otelefonovanými mladými muži, aby se na veřejnost dostalo i něco jiného než politické bláboly o organizovaném rozvracení Evropy (pokud možno v zájmu Putina)?

Takové informace se mohou nechtěně obrátit proti propagandě války. Před nějakou dobou jsem na CBC vyslechl rozhovor s ženou, která uprchla z Afghánistánu. Moderátorka ji přesvědčovala, že se to tam jednou zlepší a děvčata budou chodit do školy. Odpověď byla devastující: No my jsme to už v Afghánistánu zažily, jenže to bylo před tím, než jste podporovali boj proti režimu, který se vám nelíbil a pomohli jste vytvořit Taliban a pak ten, co tam je teď. A teď nám slibujete, že vaše intervence přinese pokrok.

Uprchlíky k nám nikdo nezval. Tak zní další oblíbené klišé. Je to ale jen polovina pravdy. Oni totiž nezvali naši válku k nim. Nezvali nás, abychom ničili jejich zem a infrastrukturu. I Česko má svůj podíl viny, protože je v NATO a servilně podporuje geopolitické hrátky mocných. Na věci nic nemění to, že o tom mlčíme.