KAREL SÝS

Čínský malíř, kreslíř a keramik Chuang Sin-pen pochází z města Zhongshan v provincii Guangdong. Z této provincie pocházel rovněž zakladatel moderní Číny Sunjatsen.

Sunjatsena mlhavě známe, ale o čínských městech nevíme o mnoho víc, než že jsou neuvěřitelně lidnatá.

Vzpomínám na rozhlasovou reportáž o Číně někdy ze 60. let: účastník novinářského zájezdu líčil, jak letěli nad obrovským městem, které však ani nebylo na mapě.

Nyní pražská Galerie DESET, sídlící v budově Waldesova muzea ve Vršovicích, ve spolupráci s Česko-čínským sdružením pro malbu a kaligrafii, uspořádala výstavu jeho obrazů a kreseb pod názvem Východ se setkává se Západem.

Malbu či kresbu tuší – doménu čínských umělců – zná i laik. Několik čar a je tu celé město, krajina s letohrádkem, v němž právě Li Po pije čaj a píše báseň, je tu déšť, sníh, hora vynořující se z mlhy… Nikoli nadarmo Chuang Sin-pen nazval jednu sérii svých prací „Zrozeno z vody“. To známe a marně se pokoušíme napodobit i u nás na Západě, pokud jsme opravdu Západem, o čemž lze úspěšně pochybovat. Mnohým Pražanům rozumím, vyhovuje jim přitulení se k mocnému sousedu, ať už jím to ruská bříza, německé dubisko, přerostlý baobab nebo třaslavá osika. Pravda, Západ je bohatší a má větší tlamu! Ale to jsou jen zeměpisné hrátky a hříčky.

Chuang Sin-pen předvedl, že jen nejen v nejlepším slova smyslu tradiční malíř, ale že dokáže naroubovat čínskou velejemnost kresby a smysl pro sebedrobnější detail na mnohem hrubší olejomalbu. A tak vznikl a byl vystaven i obraz zimní krajiny skoro jako od Lady. Říkám záměrně skoro – krajina je pořád čínská a styl rovněž není středočeský. Ale na těchto obrazech se Východ se Západem skutečně potkal.

Olejomalby na výstavě sice nejsou v přesile, je to tak půl na půl, ale návštěvník si při dobré vůli může připadat jako v kterékoli pražské i mimopražské galerii. Musím konstatovat, že olejomalby jsou sice virtuózní, takřka čínsky dokonalé, ale takových krajinomaleb najdeme, co oko ráčí. Jistě, českému oku může zalichotit chrám sv. Víta z ruky cizince, ale magičtější je tajemný chrámek pod tajuplnou horou nad záhadným jezerem, jaké doma nenajdeme.

Snad proto vzbudily viditelně větší zájem a obdiv četných „domorodých“ diváků, unavených stereotypními pohledy na českou realitu, kresby a malby tuší. To neznamená, že jsou černé, naopak, často barevné (techniku neumím pojmenovat), ale jak barevné! Barevné jedinečně, neboť ruku vedlo oko živící se tisíciletou tradicí docela jiné říše. Říše Středu! Střed: jak trefné – je tu vše, ale s mírou! Slovo jemnost zde nabývá vyšších odstínů, než dokáže pouhá prostota. Linka je prostá, ale rafinovaně prostá, odstíny jsou jemné, ale obsahují celé spektrum. Krajiny a objekty visí ve vzduchu, vznáší se nad vodami, je skrze ně vidět, ale jsou pevně zakotveny v čínské hlíně. Kdybych mohl hlasovat, hlasoval bych pro to, aby se Chuang Sin-pen s českým uměním potkával na vlastním prahu.