JAN KRISTEK

To, že střetávání „islámu“ a „křesťanství“ v Evropě nevede k žádnému multikulturnímu obohacení, je už dnes jasné. Nejde o multi-, protože se jedná jen o dva systémy, a nejde ani v původním smyslu o kulti-, protože nejde o kultury, ale pouhé kulty.

Jedná se o záměrný střet dvou systémů, které byly za tím účelem vytvářeny po staletí odděleně od sebe jako co největší možné protiklady, a které byly v nedávné době ještě „upgradovány“ na islamismus (vhledem k tomu, že byl vytvořen USA, nazýval bych jej spíš uslám) a na něco, co bych nazýval vžitým názvem klerofašismus. Společného mají jen to, že se v obou případech jedná o fašismus – jednou „islámský“, podruhé „křesťanský“.

Jinak jsou zcela protikladné zejména tím, že „islámská a uslámská kultura“ jsou založeny na naprostém potlačení ženy, „křesťanská a humanitní kultura“ na naprostém potlačení muže. – V islámu nemá žádnou cenu život ženy, v křesťanství zase nemá žádnou cenu život muže (a je zcela jedno, co říká interní propaganda).

(I když v obou systémech je možné obětovat i životy druhého pohlaví. V islámu životy mužů v boji za zotročení „nevěřících“. Muži se pak prý hned po smrti dostanou rovnou do stavebnin, kde každý vyfasuje sedmdesát dutých cihel. V křesťanství má být zase v případě komplikací při porodu zavražděna žena a „zachráněno“ dítě. Ona se prý, jako pokřtěná, patrně hned po smrti dostane do železářství, kde vyfasuje sedmdesát rašplí, kdežto dítě, ještě nepokřtěné, by prý muselo do „očistce“.)

Jedna ideologie je postavena na nenávisti k ženám, druhá na nenávisti k mužům. A to přesto, že znamením islámu je půlměsíc, který je ve zvyku považovat za ženský symbol, a ústředním symbolem křesťanství je zobrazení muže (i když ukřižovaného na ženském kříži – mužský, „ondřejský“ kříž, od řeckého andreios, je postaven nakoso).

Lidé většinou nevnímají chyby systému, ve kterém žijí. A tak se Evropané diví, když vidí, jak se v islámu musí zahalovat ženy, a zcela zapomínají, že v naší „kultuře“ se zase musí zahalovat muži. (Osobně nevidím příliš velký rozdíl mezi burkou a kvádrem, burkinami a bermudami.) Že ženská nahota je u nás stále ještě považována za umění, kdežto mužská nahota je už prohlašována za porno. Podivují se nad tím, že v islámu má u soudu hlas ženy polovinu ceny hlasu muže, a zapomínají, že pokud chce u nás nějaká žena připravit nějakého muže o majetek, nemá hlas muže u soudu vůbec žádnou cenu. Rozčilují se nad tím, jak muslimové šukají malé holčičky, jak je jim to tolerováno policií a soudy, a zapomínají, jak je v naší „kultuře“ farářům tolerováno šukání ministrantů.

A když půjdeme úplně natvrdo, jsou zděšeni ženskou „obřízkou“, a nedochází jim, že její analogií u mužů je pleš, která je svou podstatou také „kulturním“ zmrzačením mužů, jež muži psychicky také velmi těžce nesou. (Ve společnosti, kde by byl dostatek sexu, by se pleš nevyskytla – což samozřejmě neznamená, že by měl být sex nařizován, ale měla by být vytvořena taková společnost, kde by i ženy měly na sex chuť.)

Tyto dva systémy, v dnešní podobě dlouhodobě neslučitelné se životem, byly tedy vytvořeny odděleně, aby byly později přivedeny k bouřlivé reakci podobné reakci hydroxidu a kyseliny, neslučitelné se životem ani krátkodobě.

S čím ovšem tvůrci tohoto plánu příliš nepočítali, je možnost reflexe, možnost, že v nastaveném zrcadle druhého systému lidé uvidí nedostatky systému vlastního, a uvědomí si, že ani jedna z těchto cest nikam nevede, že je třeba jít úplně jinudy.

Pokud lidé nebudou jenom hltat články o tom, jak jinde v Evropě uslamisté zabírají celá území a prohlašují je za vlastnictví uslámského „státu“, a přestanou přecházet skutečnost, že stejným způsobem u nás zabírají území a prohlašují je za vlastnictví „církevního státu“ klerofašisté, pokud přestanou nadávat, kolik peněz se vydá na jednoho muslimského uprchlíka, a přestanou zavírat oči nad tím, že na každého u nás působícího polského faráře si zdejší klerofašisté v rámci „církevní privatizace“ nakradli sto milionů Kč, je tady šance.

„Sametová revoluce“, podobně jako všechny ty arabské „revoluce“, ve skutečnosti vůbec nebyla sametová, a stejně jako tam při ní šlo o svržení sekulární vlády. Zde, ve střední Evropě, šlo navíc o vytvoření hnědého koridoru kolem Ruska.

Západní Evropa si s uslámem nakonec poradí – bude muset. K nám, do jedné z nejchudších zemí, žádní ekonomičtí emigranti z bohatých muslimských zemí nepůjdou – u nás asi zatím bude vždycky víc polských farářů než muslimských běženců.

A tak bychom se měli zajímat spíš o to, co nás skutečně ohrožuje, a tím je „na makroúrovni“ stále sílící fašismus v této oblasti, zejména polský. Stále sílící fašizace země, která nás i společně s Hitlerem napadla (i předtím a později), a která měla podle současných historiků největší podíl na vzniku druhé světové války – tím, že se plně postavila za Hitlera a kategoricky prohlásila, že ruská vojska přes své zemí do Německa nepustí.

Na o něco nižší úrovni to není bezpráví šaríja, ale naše humanitní bezpráví. Míra bezpráví je dána měrou toho, nakolik se institucionalizované právo nadřazuje nad právo přirozené, což je podstatou obou zmíněných „právních“ systémů.

A na úrovni jednotlivých lidí je to jejich předposraný postoj ke klerofašismu vydávanému za náboženství, neschopnost říct, že císař je nahý, respektive, že kradinál krade. Postoj navíc utvrzovaný stále opakovanými lžemi o tom, jak byla „církev“ „za komunismu“ utlačovaná, jak „strašně trpěla“ (ve skutečnosti to byla doba bezprecedentního nárůstu její moci), postoj utvrzovaný prostředím, ve kterém je jakákoli kritika klerofašismu společensky nepřijatelná, prostředím, ve kterém si skoro nikdo netroufne na víc než na chození kolem horké kaše. V tomto směru bychom se mohli od mnoha sekulárních obyvatel muslimských zemí naopak hodně učit.

A hlavně je třeba ona reflexe. Pochopit na systému, kde jsou muži degradováni na zbraně proti ženám a ženy na úplné nic, že nebude fungovat ani náš „křesťanský a humanitní“ systém, kde jsou naopak ženy degradovány na zbraně proti mužům (ať už se samy nazývají feministkami nebo ne) a muži na naprosté nic.

Je třeba, aby lidé pochopili, aby se muži a ženy spojili (a ať se to komu líbí nebo nelíbí, bude to muset být i sexuálně, jinak to fungovat nebude) a opět vytvořili společnost jinou, lepší.