VÁCLAV PELCMAN

Při pátrání po novinkách knižního trhu roku 2015 jsem v oblastní knihovně narazil na čtyři tituly, které jsem se rozhodl přečíst a pokusit se, zda bych se nemohl stát alespoň recenzentem, když nejsem spisovatelem. Jde „jen“ o to dokázat něco napsat. Ale již u druhého díla TAJNÁ KNIHA, Grégory Samak, Plus, 2015 (218 str.) v překladu Marie Dudilieux jsem narazil na problém. Po přečtení knihy, ale vlastně již během četby, jsem znejistěl, „co tím chce básník říci?“ Tak jsem se podíval na internet, abych se někde poučil, ale nic podstatného jsem nenašel. Jen vím, že francouzský autor nejprve zveřejnil své dílo na internetu a hned se stalo bestsellerem, knižně bylo vydáno v roce 2014.

Protože nejsem přítelem citování názorů vydavatele, vydám se „na tenký led“ či „dám svou kůži na trh“ a předkládám tuto svou představu. Kniha vyvolává, u racionálně myslícího a materialisticky zaměřeného člověka, téměř jen samé pochyby.

Stručně: pomocí tajné knihy se lze přenést do minulosti (v kůži současníka) a také se pokoušet o změnu chodu dějinných událostí, včetně možnosti návratu do přítomnosti.

Spisovatel Samak si pro „svůj“ exkurz do minulosti, prostřednictvím rakouského důchodce Eliase Eina (objevitele tajné knihy), vybral čtyřicátá léta XX. století, kdy se v Německu dostali k moci nacionální socialisté v čele s A. Hitlerem. Ein se aktivně pokouší zvrátit tehdy proběhlé události, což se mu samozřejmě nepodaří a vrátí se do současnosti. Děj je proložen přátelstvím Eina se starožitníkem a nezletilým chlapcem (ten se také zmocní knihy a přenese se do minulosti a zpět). Pro odlehčení závažného tématu vkládá autor jakýsi příběh lásky, který je nedílnou součástí děje, ale nepůsobí nijak hodnověrně.

Ponecháme- li stranou, možno říci „technické“ provedení, a zamyslíme se jen nad ideovými záměry, lze z děje vytušit autorovy názory na některé společenské jevy.

Stran významu jedince pro zásadní směřování a ovlivňování života ostatních lidí se po úvahách přiklání k dávným názorům Lva Nikolajeviče Tolstého (Vojna a mír), a proto, kdyby nebylo Hitlera, našel by se jiný (stejně jako např. za Alexandra či Napoleona)!

Autor obrací opět pozornost k choulostivému tématu judaismu. Jako by se jednalo o nějakou mimořádnou civilizaci. Židé dali bezesporu lidstvu osobnosti, které stvořily díla, jež patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy na světě vytvořeno, ale jejich ideologie je vlastně nesmiřitelná (hlavní postavou všeho dění na Zemi je Bůh, ne nějaký všeobecněji přijatelný, ale ortodoxní), což v konečném vztahu k okolnímu světu vyvolává i různé a rázné reakce. Žel, nejde jen o odezvy kulturní či vědecké, ale především o násilné, až nelidské činy. Ostatně všechna náboženství jsou v podstatě hlavní příčinou všech světových konfliktů.

Je zajímavé, že autor v daném příběhu neshledává zásadní politické rozdíly mezi názory Rakušanů (z Braunau, Hitlerova rodiště) z období třicátých let XX. století a těch současných (xenofobie).

Bylo by jistě zajímavé znát názory všech čtenářů na jedno jediné dílo, aby bylo možno posoudit, zda častá tvrzení vydavatelů, vyjádřená v různých superlativech o jejich edicích, se zakládají na názorech většiny, nebo se jedná o klamavou reklamu. Termín bestseller automaticky nevypovídá o kvalitě. Tvrzení „řekni mi, co čteš, a já ti řeknu jaký jsi“ je bezpochyby pravdivé, ale kdo jsou ti, co mohou ostatní někam zařazovat?