FRANTIŠEK DOSTÁL

Jak pro koho. Někdo si ho proseděl v chládku o vězeňské stravě a jiný úspěšný podnikatel zase pod slunečníkem na nějakém ostrůvku, kde přijímal zprávy o navyšování svého konta. V témže čase rovněž odmítal všelijaká obvinění, protože on je zaručeně bez jakékoliv viny. Hezké léto si zřejmě prožije i jeden doktor z Hostivic, na něhož čeká předstoupení k soudní stolici možná až někdy po roce 2050, kdy mu jako vetchému staříkovi sdělí, že je nevinen a určitě by krabici s vínem už neunesl.

To zase pověstný a legendární plavčí pan Důra už zřejmě také zanechá masírování půvabné dívenky v prostorách letité dřevěné plovárny.

Horké léto, tak jak má být, odstartoval teplý závan vzduchu ze Sahary. Připojily se k němu i davy prchajících lidí ze zemí, kde je víc jak horko. Tam totiž neumírají lidé díky vysokým teplotám. Jejich pobyt na Zemi ukončují dávky ze samopalů, granáty a trhaviny. Ne, tohle léto je ukrutné a děsivě rozmarné.

Jeden spisovatel ze Zbraslavi sepsal úsměvnou a hřejivou pohádku pro naštvané lidi, kteří se před dešťovými kapkami uchýlili pod deštník. Je ovšem také možné, že se k horkému začátku léta vyjádří také exprezident a hradní klimatolog v. v. ze svého institutu na Hanspaulce. To ale si zrovna nesmí v Londýně povídat s nevinným člověkem, po němž touží naše soudy. Nakonec by mohl dostat i pozvání na kus řeči do vězení do Jihoafrické republiky a tam se pozeptat, jak se dotyčnému podařilo zdrhnout ze záchodu z malého bytečku v Černošicích.

„Všechno je jinak“ nazval kdysi svoji knížku vyprávění legendární herec a komik J. Werich. Pan plavčí Důra by už také zřejmě neuměl obsloužit skluzavku v aqvaparku a namasírovat tolik hezkých ženských těl. Jeho paní by se na něho zaručeně mračila mnohem víc než ve filmovém zpracování Rozmarného léta z pera Vladislava Vančury.

První letní měsíc nabídl horko vskutku veliké. Na plovárnách a u bazénů proto polehávali také lidé už více sledující všelijaké obrazovečky, neboť otevřené stránky knihy by jim mohly označkovat vodní kapky s lehkým nádechem chlóru. Kdepak, kouzlo a atmosféra starých dřevěných plováren se přemístily pod hladiny řek do regálů mezi hrníčky s dušemi utonulých.

V Jihlavě se k rozmarnému létu postavili čelem a v muzeu vystavili snímky bývalých zdejších plováren. Kupodivu i v horkém létě byly u některých obrázků ceduličky s otázkami pro veřejnost, zdali někdo neví, kde se některé z plováren nacházely.

Bylo léto, horké léto a člověk najednou častěji začal také vyslovovat jedno slůvko – voda. V ní je totiž ukryt náš život. Bez ní by už ani spisovatel nesepsal dílko o panu Důrovi. On totiž i ten nejchytřejší idiot neučiní nic proti navyšujícím se skleníkovým plynům. Škoda, protože idioti vždy rozumí naprosto všemu. Bohužel nevědí, že vlastně ničemu nerozumí. Horké léto pod korunou dosud neuschlého stromu přináší do hlavy myšlenky všelijaké. Ale žádné strachy. Až se všichni lidé vrátí z dovolených, určitě se chod světa vrátí do správných kolejí. Na nich ale budou překážet ti, co na dovolenou nemohou a někdy ani na plovárnu. S odchodem léta už také plovárny vyprázdní…