JOSEF ONDROUCH

Nemám po ruce statistiky, ale nebudu daleko od pravdy, pokud napíši, že je Vlastimil Vondruška naším nejčtenějším autorem. Díky mediální propagandě je nejvíce překládaným a v zahraničí vydávaným Václav Havel. Řekl bych ale, že je i tam tak málo čten, jako je tomu u nás a jeho knihy, včetně Žantovského do angličtiny přeloženého a souběžně vydaného velkodíla o Havlovi co do váhy a rozsahu, zazářily jako kometa jen díky tučně dotovaným odběrům do knihoven a bůhví kam. Nedivím se zklamaným čtenářům, kteří podlehnou mediálnímu vábení vychvalovaného autora, koupí si Havla nebo Žantovského oslavnou ódu na něho, že si pak od současného českého autora nebudou příště ochotni vůbec nějakou další knihu koupit. Z toho zřejmě vyplývá i váhání nakladatelů něco původem českého znovu vydat.

Ještě snad má naději historická detektivka. Ale Přemyslovská trilogie? Ta v Rakousku a Německu neprojde, možná právě kvůli Karlovi IV, kterého si vcelku úspěšně přisvojili mnozí Němci a i v Rakousku přičiněním Sudeťáků. Jen se zkuste pobavit  s vysokoškolsky vzdělaným Rakušanem nebo Němcem o tom, kde byla první německá univerzita. Dozvíte se téměř jistě, že to byla Univerzita Karlova v Praze. A Husitská epopej, ta už nemá v německy mluvících zemích snad vůbec šanci. Věřme tomu, že jen prozatím. Ale tomu bychom nesměli bránit sami. Donedávna jsme v čele měli vládu, která se netajila, že husity považuje za lupiče, luzu; a to bylo u nás. Dovedete si představit, jak o nich mohl Schwarzenberg mluvit v zahraničí a konkrétně v Německu nebo Rakousku?

Myslím, že právě lidi typu Schwarzenberga patří k politikům, k nimž se Vondruška vyjadřuje v odpovědi na jednu otázku v Salonu Práva:

Salon: „Myslíte si, že postavy Husa a Žižky společnost inspirují, nebo spíš rozdělují? Mám pocit, že se rekatolizace v tomto smyslu nadmíru povedla.“

Vondruška: „Rekatolizace se naprosto nepovedla. Kolik máme u nás věřících? Pobavilo mě, že vláda chce vyhlásit státním svátkem Velký pátek, ale když dělala televize anketu, zda veřejnost ví, co se toho dne stalo, nevěděl to z dotazovaných nikdo. Tak jaká rekatolizace?

To, že se lidé dívají rozdílně na Husa a Žižku, má kořeny jinde. O historii rádi hovoří bez znalosti reality ideologové. Pro ně byli tihle dva ideálními objekty, a tak je ozdobili nesmysly, které se tradují dodnes. A právě ty rozdělují společnost, protože lidé mají tu špatnou vlastnost, že bez přemýšlení věří ideologům a politikům.“

Kdo jste ještě Přemyslovskou trilogii a dva díly Husitské epopeje nečetli, učiňte tak. Čtenářský požitek vás nemine. Vlastimila Vondrušku nám seslalo samo nebe. Ale určitě ne to katolické, spíš to sídlící v našich srdcích. Spisovatel nám je pomáhá dostat i do našich myslí. Jeho pohled na lidi, které jsme znali jako ikony, je dovede přiblížit i s chybami a prohřešky, jež je oživují v nás samých. Nepotřebuje(me) k tomu svatořečeného Jana Husa, ani vynikajícího vojevůdce Jana Žižku bez chyb a poskvrny. Vždyť velel a celý svůj život vítězil v krvavých bitvách bezohledného středověku.

Řádky autora předávají oba velikány našich dějin posvátně ale i zábavně naším duším, aniž by k tomu spisovatel potřeboval smyšlené pohádky a další sochy jako církev k obnově vyčpělé legendy o Janu Nepomuckém. Už se těším na třetí část Husitské epopeje.

Ač kromě některých severských nejsem ctitelem detektivek, do osudů Vondruškova středověkého Oldřicha z Chlumu se taky rád začtu.

„Naši předkové se k sobě chovali mnohem poctivěji, myslím v tom smyslu, že nebyli pokrytci a věci nazývali pravými jmény. Jinak by prostě přežít nemohli.“ I tahle myšlenka Vondrušky se mi líbí a má moc co říci i dnešku.

Zvláště vidím jako pozoruhodné, v jak pestré paletě dovede vykreslit obrazy svých postav v dialogu a nechává tak do velké míry na úsudku čtenářů, aby si zvolili sami, který pohled je ten pravý. Jsme toho ještě schopni?

Po létech společenského škatulkování, jež není ničím jiným než kádrováním v tom nejhorším slova smyslu, kádrujíc podle rasy, barvy pleti, národní příslušnosti, velikosti konta a čeho ještě všeho, je nabídka nevtíravého dialogu Vondruškou příjemným pohlazením.