JAN JELÍNEK

Zasedání církevního koncilu v Kostnici v letech 1414 až 1418 přilákalo do města na břehu Bodamského jezera desítky tisíc lidí včetně zástupců mnoha řemesel – kramáře, šenkýře, ale i taškáře a komedianty. A též vykonavatelky nejstaršího řemesla na světě. Nevím, zda se nejvyšší katoličtí hodnostáři tvářili pohoršeně, když více než sedm stovek kněžek lásky nabízelo sexuální služby. Zatím se mi nepodařilo vypátrat, zda tyto poběhlice svými vnadami obšťastnily též některého z kardinálů či alespoň některého z nižších kleriků, kteří poslali na smrt Jana Husa a Jeronýma Pražského.

A tuto lechtivou historickou skutečnost mistrně ztvárnil v provokativním uměleckém díle sochař Peter Lenk. Zhotovil totiž mohutnou sochu nevěstky a nazval ji Imperia. Je devět metrů vysoká a má hmotnost osmnáct tun. Stojí v přístavišti Bodamského jezera od roku 1993, v blízkosti budovy Koncilu a nedaleko bílé věže, kde proradní biřicové téměř 90 dní věznili Mistra Jana Husa. Imperia zhlíží z dokola se točícího podstavce. V obličeji se jí zračí sebevědomí císařovny, ač byla jen chudou děvkou. Vyzývavě hledí do všech světových stran. Monumentální socha Imperie představuje italskou šlechtičnu – kurtizánu stejného jména, která žila v 16. století a byla děvčetem hodně bujným v rozkroku. K ztvárnění sochy Lenka inspiroval Honoré de Balzac. Ten ve své bujné fantazii vtělil postavu šlechtičny do údobí konání kostnického koncilu a zvěčnil ji ve svých Rozmarných povídkách.

Kostnice má ve svých genech po staletí až doposud charakter konzervativního města. Její obyvatelé toužili mít v přístavu nějakou dominantu, která by každého poutníka přitahovala a učinila město ve světě známým. Naplnění svého přání svěřilo vedení města kumštýři Peteru Lenkovi. Když polonahou Imperii dělníci v přístavu vztyčili, zůstala zahalena. Přišel slavnostní okamžik za účasti tisíců diváků, zvědavých na podobu díla. Po odhalení sochy snad všichni vykřikli údivem. Šokovala je nahota kurtizány, která navíc v pravé ruce drží krále Zikmunda a v levé koncilem zvoleného nového papeže Martina V. Odvážný provokatér Lenk bez skrupulí přiznal, že socha znázorňuje prostitutku a krále a papeže označil za klauny, kteří si na koncilu svévolně přivlastnili insignie moci. Socha Imperie tak zřetelně hlásá odvěkou pravdu o tom, kdo a co vlastně vládne světu.

Prudérní kostničtí občané byli sochou rozhořčeni. A tak konšelé města přikázali, aby ji Lenk odstranil. Ale nakonec museli svěsit ohony a smělý umělec vyhrál s nimi spor a měl je na háku. Imperia totiž stojí již natrvalo v části přístavu, která je majetkem německé železnice a nachází se v sousedství vlakového nádraží. Šéfům drah se socha líbila. Inu, pochopitelně, neboť pomáhá vydělávat železnici veliké peníze, jelikož je ohromnou atrakcí a láká do Kostnice zástupy turistů, přijíždějících sem vlaky právě kvůli ní. Imperia tak byla zachráněna. Lenka chtěli donutit, aby prostitutce aspoň zakryl poprsí a podbřišek. Odmítl a mravokárcům se vysmál slovy: „Imperia je moje dítě a zůstane tak jak jsem ji stvořil.“

Klidu však Lenkovi dál nedopřávali pokrytci z katolické církve. Zasypávali ho lavinou stížností. Klérus zuřil jako pominutý. Spílal sochaři, že si dovolil usadit papeže na levé ruce Imperie a tím prý ho nehorázně zesměšnit. Zástupce Krista na Zemi je přitom legračně shrbený pod tíží moci. Ale umělec útoky fráterníků lišácky odrazil. Prohlásil, že v tom shrbenci nevidí papeže, nýbrž šaška, který tenkrát ve středověku na koncilu v Kostnici bavil a rozptyloval panovníka a koncilní sešlost svými ztřeštěnými kousky. A při klaunském dovádění se oblékl do papežského hávu!