MARIE VESELÁ
Jíva
Kočičky jsou
v hermelínu,
voda pádí
v řece,
rychle
zbavuje se
splínu.
Co ti vzkážu,
že jsi
stále
se mnou,
stále,
pořád,
ještě,
vím, co bys
řekla,
i slzy
omývají
deště.
Červenec
Svatá Anna,
chladno bývá zrána,
za orosených jiter
zrají maliny
ve stráni, kde rozjímám
nad sebou
i nad tím,
kdo vinen
a kdo bez viny.
Kvítek spanilý
v maliní
a srdce plné rosy
nikoho,
nikoho
neviní.
Letní noc
Noc
je dáma
v temněmodrém
sametu,
nebe
je poseto
slzami
z démantu,
jezdec, vítr
letí polem
jeho vraník
stíhá jitro
za obzorem.
Stará třešeň
Celá léta
nám nahlížela
do oken,
objímala nás
víc a víc
a pak,
v jednom jaru
v oknu,
celá bílá,
stála sama.
Nikdo jiný
se tam už
nevešel.
Stanula tam
jako navštívení krásy,
v ty dny
zkrásnělo všechno,
i štěstí,
co přikrývají
řasy,
i my dva.
Duben
Hlína drobně
pracuje,
rozestýlá trávu,
větrá lože
až ke kořenům,
země začíná
zase znova
počínat,
tak jako
naděje
má
i tvá.
Jíva
Kočičky jsou
v hermelínu,
voda pádí
v řece,
rychle
zbavuje se
splínu.
Co ti vzkážu:
že jsi stále se mnou,
stále,
pořád,
ještě,
vím, co bys
řekla,
i slzy
omývají deště.
Dny
Jsou dny, kdy máte
pocit,
že neunesete
své srdce,
tak těžké
zdá se,
a pak, když z něho
rozdáváte,
lístek po lístku,
a ono ho neubývá,
jako sedmikráse,
vznesete se,
rázem.
Na Kampě
Zase půjdem spolu,
pod platany
na Kampě,
Vltava bude
plná slunce
i na hlavu nám
bude
pršet zlato,
díky bohu za ty
chvíle,
mnohé nám
bylo vzato,
díky bohu za ty
chvíle,
díky,
že jdem spolu.