MARIE VESELÁ

Jíva

Kočičky jsou

v hermelínu,

voda pádí

v řece,

rychle

zbavuje se

splínu.

Co ti vzkážu,

že jsi

stále

se mnou,

stále,

pořád,

ještě,

vím, co bys

řekla,

i slzy

omývají

deště.

 

Červenec

Svatá Anna,

chladno bývá zrána,

za orosených jiter

zrají maliny

ve stráni, kde rozjímám

nad sebou

i nad tím,

kdo vinen

a kdo bez viny.

Kvítek spanilý

v maliní

a srdce plné rosy

nikoho,

nikoho

neviní.

 

Letní noc

Noc

je dáma

v temněmodrém

sametu,

nebe

je poseto

slzami

z démantu,

jezdec, vítr

letí polem

jeho vraník

stíhá jitro

za obzorem.

 

Stará třešeň

Celá léta

nám nahlížela

do oken,

objímala nás

víc a víc

a pak,

v jednom jaru

v oknu,

celá bílá,

stála sama.

Nikdo jiný

se tam už

nevešel.

Stanula tam

jako navštívení krásy,

v ty dny

zkrásnělo všechno,

i štěstí,

co přikrývají

řasy,

i my dva.

 

Duben

Hlína drobně

pracuje,

rozestýlá trávu,

větrá lože

až ke kořenům,

země začíná

zase znova

počínat,

tak jako

naděje

i tvá.

Jíva

 

Kočičky jsou

v hermelínu,

voda pádí

v řece,

rychle

zbavuje se

splínu.

Co ti vzkážu:

že jsi stále se mnou,

stále,

pořád,

ještě,

vím, co bys

řekla,

i slzy

omývají deště.

 

Dny

Jsou dny, kdy máte

pocit,

že neunesete

své srdce,

tak těžké

zdá se,

a pak, když z něho

rozdáváte,

lístek po lístku,

a ono ho neubývá,

jako sedmikráse,

vznesete se,

rázem.

 

Na Kampě

Zase půjdem spolu,

pod platany

na Kampě,

Vltava bude

plná slunce

i na hlavu nám

bude

pršet zlato,

díky bohu za ty

chvíle,

mnohé nám

bylo vzato,

díky bohu za ty

chvíle,

díky,

že jdem spolu.