VĚRA BERANOVÁ
Z Konference Unie českých spisovatelů
Metodologické poznámky
O proměnlivosti výkladu dějin jsme se přesvědčili v poslední době velmi intenzivně. Velká výročí k tomu přímo vybízí. Vždyť na to máme i ústav, který dopředu ví, jaké ty dějiny byly a hlavně jaké je současné zadání jejich výkladu.
V této souvislosti nás napadá, jak je to tedy s dějinami umění. Podléhá jejich výklad, jejich interpretace stejným zákonitostem jako ty dějiny obecné?
Tento problém se ještě více objeví, když se zamyslíme nad takovým zadáním, jakým je široký a problematický časový úsek let 1945–2015. Podstatná zde asi bude volba kritérií – v zadání naší konference je to proměna hodnot, tedy kritérium axiologické. Jisté je, že dalších možných kritérií, pohledů na význam, podstatu a smysl umění může být neskonalé množství. Tak například to velmi často bývají kritéria vycházející z mimouměleckých souvislostí, jako jsou kritéria obecně časová, která v prvé řadě respektují obecně historickou problematiku (umění 60. let, 50. let 20. století a podobně.
Vycházíme-li však z kritérií, která striktně volíme z pozic umění, stojíme pak před dalším problémem, a tím je nutné respektování jedinečnosti jednotlivých druhů umění. Vždyť víme, jak často se jednotlivé druhy umění vyvíjí rozdílně. Tak například film a architektura 60. let 20. století a dalších příkladů bychom našli nepřeberné množství.
Chceme-li hovořit o umění jako takovém, pak se tedy musíme vracet ke kritériím obecným. Tedy to, co je pro umění v jeho různých podobách typické, společné, jedinečné a především hodnotné.
Chtěla bych upozornit, že právě na hledání toho společného pro různé druhy umění, které by je charakterizovalo, a to v různých druzích umění, upozornil již Jaroslav Volek v knížce Obecná teorie umění. Ne že by na to našel vyčerpávající odpověď. Z toho bohužel pro estetiku i obecnou teorii různých druhů umění vyplývá, že hledání toho společného bude muset vycházet z kritérií více méně obecnějších, obecně hodnotových, kulturně-společenských, až po otázky kulturně-politické.
V rámci dějin českého estetického myšlení si tento metodologický problém uvědomovala řada velkých osobností. Otvíraly se před nimi dvě cesty.
Chápání problematiky umění z akademických pozic, opírající se o konkrétní analýzy uměleckého díla, jako například analýz formálních, komparativních, taxonomických, sémiotických a řady dalších.
Z druhé strany pak z pozic programového přístupu, vycházející z konkrétního uměleckého dění.
Ke cti minulých generací akademiků patřil mimo jejich zájem čistě akademický i zájem o konkrétní dění, o doslova živé otázky umění.
Zadání konference nutně musí klást jednu podstatnou otázku, kterou je vnitřní periodizace umění celých dlouhých sedmdesáti let. Odpověď pak ve svých důsledcích musí také odkrýt i základní kritéria, východiska v hledání odpovědí na otázku „O proměnách hodnot, a to ve svých důsledcích nejen uměleckých“.