VLASTISLAV HNÍZDO

Z Konference Unie českých spisovatelů

K ne vždy šťastným tradicím českého národa patří radikální přeměna hodnot po významných společenských změnách. Po všech převratech 20. století (vznik ČSR, Mnichov, protektorát, Květnová revoluce, únor 1948, listopad 1989) následovalo vždy, zejména mezi intelektuály, období kotrmelců a salt. Kdo chtěl být trvale na výsluní, musel být zdatným artistou a hbitým převlékačem kabátů. Bylo tomu tak i v období 1945–2015. V českém umění byla a je řada tvůrců, a zejména zprostředkovatelů – historiků, kritiků a novinářů, kteří v této artistice vynikali a dodnes vynikají.

Mnozí umělci po konci války a osvobození příklon k novému režimu po zkušenostech Mnichova, protektorátu a války provedli z čestných úmyslů a z touhy po změně. Po čase, dříve či později prozřeli, když viděli, jak jejich ideály nejsou naplňovány. V české literatuře šlo o významné autory (např. Holana, Glazarovou, Drdu).

Setrvalá artistika, jak ji nazývám, byla programem nemnohých talentovaných tvůrců. Šlo jim o to, být na výsluní, stále na pódiu doma i v zahraničí, a přizpůsobovat se těm, kteří právě vládnou. Nejednou to svými postoji ve své životní genezi prokázali.

Po tzv. sametové revoluci v sociální, politické, ekonomické a ideologické sféře se morální marasmus, který je celosvětovým jevem, projevil i v kultuře. Tento jev trvá více než čtvrtstoletí a ovlivňuje zejména mladou generaci. Falšování dějin, úpadek jazyka, zhrubnutí, krize osobních vztahů, prohlubující se všeobecný úpadek vzdělanosti v humanitních oborech, zejména ve středním a vysokém školství, výrazně ovlivňuje mladou generaci. Ideologická dennodenní masáž většiny médií (zejména veřejnoprávní televize) i značné části neměnných politických reprezentantů tento marasmus prohlubuje.

Obecně převládající konzumní vztah k životu výrazně zasahuje do kultury. I když elektronická média, která jsou blízká mladé generaci, dávají možnost výběru informací (a tím i prozření), jde o to, jak do značné míry zmanipulovaní mladí lidé dokážou tuto výhodu internetu použít.

V polistopadovém období je v uměních, v nichž se ideologická funkce projevuje v malé míře, vývoj v profesionální i amatérské činnosti vcelku pozitivní. Týká se to vážné hudby, baletu, folklórního tance. I výtvarná činnost, až na excesy profesionálních jednotlivců – kravalistů, se rozvíjí vcelku úspěšně.

V oblasti krásné literatury, která je v současnosti ovlivněna komerčními kritérii a podřízena převažujícímu ideologickému diktátu zprostředkovatelů – vydavatelů a kritiků, se umělecká hodnota, až na výjimky, snižuje v próze i v poezii. Klesá jazyková úroveň, převládá tematická jednostrannost a mizí výrazová rozmanitost. Pestrost až přebujelost knižní nabídky, včetně zahraniční literatury klasické a současné, je pro vzdělaného čtenáře (učitelé, kulturní pracovníci) vzhledem k cenám málo dostupná. Nicméně osvícení málo placení pracovníci knihoven, v nichž převažují ženy, dělají záslužnou práci. V řadě prospěšných aktivit dbají především o čtenářskou gramotnost dětí.

Letošní pražský knižní veletrh Svět knihy, který je tradičně záslužnou kulturní akcí, ukázal prudký rozvoj audioknih, který je určován převážně komerčními hledisky. Soudím však, že tak jako televize nevytlačila film, ani audioknihy a komiksy nezlikvidují tradiční tištěné knihy, které natrvalo zůstanou nezničitelnou kulturní hodnotou.

Ve vysílání veřejnoprávní televize zasluhuje ocenění stanice ČT – Art, která přináší vesměs kvalitní umělecké pořady naší i zahraniční provenience. Většina programů vychází vstříc divákům a rozvíjí jejich estetické vnímání. Vnímatel si může z jejího vysílání vybírat a nemusí sledovat ideologicky zkreslené publicistické pořady.

V rozporuplném kulturním vývoji se v současnosti ukazuje pozvolné otupování ideologické jednostrannosti v umění, a to na rozdíl od brutálního dezinformování skutečnosti.

Jako historický optimista věřím, že jako již mnohokrát v našich dějinách, kulturní vývoj nakonec půjde prospěšným směrem. Chce to nedat se vyprovokovat hloupostí a arogantní agresivitou mnohých. V souvislosti s připomínáním konce druhé světové války pohrobci Kuratoria a Ligy proti bolševismu ztrácejí půdu pod nohama.