JIŘÍ JÍROVEC
V době, kdy ještě vládl v Československu Husák, jsem si přál slyšet alespoň jednou jazyk, používaný politiky za zavřenými dveřmi. Třeba při schůzích předsednictva ÚV KSČ. Nechtělo se mi totiž věřit, že by se tam mluvilo oním strojeným jazykem publikovaných závěrů.
Sametová revoluce přinesla určité oživení a pohled pod pokličku. Z médií jsme mohli zjistit, že i ministerský předseda má čas na erekci, představitelé lidové zábavy, fotbalu, mluví tak, jak zobák narostl poloopilým fandům kolem hřišť, že třeba manželka bývalého premiéra je „čůza“, s kým píchala Kristina Kočí i jiné drobné pikanterie ze života nových elit.
Vzpomněl jsem si na ono nesplněné přání, když jsem četl zprávu o předvolání ruského velvyslance v Praze k ministru Zaorálkovi. Oficiální prohlášení vyjádřilo znepokojení nad seznamem lidí, kteří jsou nežádoucí v Rusku a jakýmsi pořadem, který vysvětloval smysl „internacionální pomoci“, poskytnuté státu RVHP a Varšavské smlouvy v roce 1968.
Lze se jen dohadovat, co kdo komu řekl. Ruský velvyslanec se jistě uchýlil k odporné proputinovské propagandě, že onen seznam byl sestaven až poté, co Západ vydal a následně rozšiřoval svůj vlastní seznam.
Možná podle ruského zvyku lhal i o tom, že ruské ekonomické sankce proti Západu taky přišly až jako druhé.
Možná dodal, že si Rusko nenechá svůj systém rozvracet českým oligarchou, jemuž vstup do politiky umožnil stát se čtvrtým nejbohatším člověkem v České republice. Takovému člověku (Rusové) nemohou věřit, že jel na Majdan podporovat boj chátry (socek) proti tamním oligarchům.
Pokud jde o interpretaci „přátelské pomoci“, mohl velvyslanec namítnout, že zásah byl jedním z omylů, jichž se politici dopouštějí na obou stranách. Mohl ale dodat, že historie dokázala, že obavy z narušení tehdejšího, Západu protivného politicko-ekonomického systému, byly oprávněné.
S drzostí Rusům vlastní mohl Zaorálkovi doporučit, aby si přečetl Bilakovy paměti. Ty dokládají především obavy z toho, že se semknutý předvoj dělnické třídy mohl odsemknout do takové nejednoty. Pokud jde o obavy z návratu ke kapitalismu, je zřejmé, že se Bilak spletl jen o dvacet let.
Velvyslanec mohl dodat, že se Západ snažil komunistický systém podvrátit od konce války. Představa, že by od svého úsilí v roce 1968 upustil, je nutně žertovná. Západ přece nepotřeboval nějaký socialismus, natož s lidskou tváří.
Stěžovat si na falešný ruský pohled na historii v době, kdy je česká minulost nehorázně překrucována je spíš směšné.
Kdyby byl velvyslanec ještě drzejší, mohl namítnout, že rok 1968 je v ČR součástí nežádoucí historie. Vždyť podle českých zákonů může být trestné napsat cokoli pozitivního o období 1948-89. I když jsou jimi chráněni lidé, kteří v té době z kariéristických důvodů do KSČ vstoupili.
Zaorálek prý velvyslanci na koberečku řekl: „My tohle (míněn seznam s českými jmény) pokládáme za neodůvodněné, nezargumentované a odmítáme takovýto způsob zacházení s našimi občany.“
Tato informace bohužel pochází z Babišových Lidových novin, které samotný premiér považuje za nespolehlivé. Možná, že Zaorálek říkal něco úplně jiného. Kdo ví…
Mít možnost nahlédnout, jak onen rozhovor skutečně probíhal, je moje další nesplněné přání.