LUBOMÍR BROŽEK

Každá doba má své padouchy a hrdiny a občas se dokonce přihodí, má-li někdo to pochybné štěstí, že si ještě za svého života vyzkouší na vlastní kůži (případně na kůži své rodiny a blízkých), role obě. Většina padouchů se však stává hrdiny až po smrti, zatímco jejich místo naopak zaujmou ti, kteří si užili hrdinské slávy zaživa.

Nic nového pod sluncem, chtělo by se říci, dějiny civilizace jsou takových proměn z padouchů na hrdiny a opačně plné jako kontejner při stávce popelářů. Stačí vybraného jedince protáhnout masovým mlýnkem aktuální ideologie, polotovar mediálně upravit, nechat chvíli uležet a uzrát a poté předhodit historikům, kteří výsledný produkt vhodně zabalí a označí patřičnou nálepkou, bez které by orientace v některých případech mohla být značně svízelná. A nejenom proto, že se padouch často obléká vybraně, nosí motýlka a zasedá ve správní radě ctihodné instituce, zatímco hrdina mnohdy na oděv nedbá, nestříhá se a vůbec vyhlíží podvratně.

Mimochodem, přemýšleli jste někdy o tom, co všechno za posledních padesát let bylo považováno za krajně podvratné? Kouření, dlouhé vlasy u mužů, krátké vlasy u žen, vousy, minisukně, bikiny, jazzová hudba, rap, tetování, ochlupené podpaží, graffiti, surfování, skútry, piercing, úzké kravaty, nenošení podprsenky, homosexualita, marihuana, roztrhané oblečení, číro, afro, antikoncepce, postmoderna, kostkované kalhoty, biozelenina, armádní boty, sex mezi rasami… Jak podotýkají Joseph Heath a Andrew Potter v knize Kup si svou revoltu, většinu z toho dnes můžete zhlédnout v průměrném videoklipu Britney Spearsové (snad s výjimkou ochlupeného podpaží a biozeleniny).

To, co včera mělo znaky revolty, se přes noc proměnilo v pustý konzum. Všechno je možné i nemožné zároveň. Hrdinové v době nadúrody pseudohrdinů nikoho nezajímají a poznat padoucha, jak už jsem naznačil, není zase až tak snadné, jako za časů Divokého západu, kdy lumpova odpudivá tvář pod nápisem WANTED civěla z plakátů, doplněna výčtem jeho hnusných skutků a ozvláštněna kulatou sumičkou za jeho dopadení.

Běda době, která nemá hrdinů, říká fámulus Galileovi, jenž odvolal. Běda době (odpovídá Galileo v Brechtově hře), která hrdinů potřebuje. A vskutku se zdá, jako by tato naše doba hrdiny nepotřebovala. A proč také, je-li dost čarodějů, kteří dokážou bez mrknutí stvořit libovolná simulakra prakticky z kohokoliv. Někteří z takových šamanů sedí v historických ústavech, jiní v redakcích (na pravdě) nezávislých novin, další posedávají v kavárnách. Hrdinové jsou na míru, padouši na zakázku. Co napsat na plakát s nápisem WANTED. Hledáme nové talenty? Někoho, kdo z prázdnoty duše a okoralosti srdce dokáže vykouzlit holubici míru a pak ji sestřelit pro rozptýlení přihlížejících? Někoho, kdo bude vyfukovat prázdné bubliny slov tak dlouho, až tumpachové publikum uvěří, že se z nich jednou zrodí pravda?

Kdysi jsem myslel, že to nade mnou je nebe. Je to šapitó. A kdo chce, může klidně věřit, že jednou přijde i kouzelník. Bude se jmenovat třeba Godot. A přivede autentického hrdinu. A ukáže na opravdového padoucha. A řekne-li ano, bude to znamenat ano, stejně jako ne bude znamenat ne. Kdo chce, může věřit, čemu chce.

Je večer, sleduji televizní zprávy. Dívám se, poslouchám a žasnu, kdo všechno mě ohrožuje, prezidentem republiky počínaje a jakýmisi motorkáři konče… Značně nebezpeční jsou i mnozí spoluobčané, kteří se ve svých názorech záludně odchýlili od mainstreamu.

Naštěstí jiní spoluobčané jsou bdělí a ostražití a už pilně sestavují jejich veřejné seznamy. Kdo nejde s námi, jde proti nám, je jasné jako facka, která visí ve vzduchu. Floskule se nemění, jenom okolnosti.

Je opět třeba budovat pevné hráze k obraně svatých hodnot, ať už to znamená cokoliv. Třeba branný zákon, který konečně postaví ženy na roveň mužům, alespoň ve zbrani. Dívám se…, žasnu… a náhle vím, co napsat pod slovo WANTED. Žádní padouši. Žádní hrdinové. Na to stačí televize.

Už vím, co napsat, aby žila naděje: HLEDÁ SE ZDRAVÝ ROZUM.

A jeho cena? K nezaplacení!