JOSEF ONDROUCH

Zrádce nebo oběť? Opakovaný dokument na ČT 2 o Emilu Háchovi v režii Petra Lokaje navodil už v názvu odpověď. Není tak jednostranný jako Banderovci. Především díky historiku Robertu Kvačkovi. I univerzitní profesor Tomáš Halík budí dojem objektivity. Zatímco první ho označuje dnes za osobu tragickou, jezuita Halík ho považuje za zrcadlo české povahy. Jiné hlasy téměř unisono Háchu pojaly jako oběť; ať už povahy Čechů či proradného Beneše.

V pojetí těch druhých byl Hácha nejkulturnější a nejvzdělanější prezident, kterého jsme kdy měli; vynikající básník s citlivou duší, milovaný lidmi, člověk plný humoru, nesmírně laskavý, dojemně pozorný k podřízeným, pracovitý a obětavý, ale postupně plně chápající, že Češi žijí v německém životním prostoru.

Nátlaku se prý jen podřizoval. Připouštějí, že mohl třeba ze zdravotních důvodů odstoupit, ale neučinil tak. Proti popravám po příchodu Heydricha neprotestoval ani náznakem. I když mohl ze zdravotních důvodů odstoupit, nikdy se o to ani formálně nepokusil. A tak Beneš prý odmítl protektorátního prezidenta pochopit, neprojevil k Háchovi velkorysost a dal prý průchod politickému hyenismu.

Lokajský paskvil ČT nelze označit za dokument. Není v něm ani zmínky o tom, že v Evropě už od roku 1939 platilo rčení „c‘est un Hacha” – to je jako Hácha – než ho přehlušil výraznější ekvivalent kolaboranta a zrádce norský Quisling. Konečně sám Hácha připustil: „Za to, co jsem učinil, mě jednou národ nazve zrádcem.“

Emil Hácha byl podle ČT, publicistů (měnících i svá jména jako to, co píší) a některých historiků – mučedník. Stejného názoru je i Halík. V Háchovi vidí nejen mučedníka, ale dokonce zrcadlo naší české povahy.

Co se nám to jezuita snaží namluvit? Odmítám Halíkem podsouvané zrcadlo českého quislinga. Nebudu sám, kdo se nehodlá smířit s nastavovaným zrcadlem kolaboranta a zrádce. Takovéto vyrovnávání se s českými dějinami předvedla ČT v křivém zrcadle o Háchovi. Je falešné stejně jako Banderovci, Syručkem a ČT přetvoření z hrdlořezů v ukrajinské národní hrdiny.

Kdo chce o Emilu Háchovi, jeho době a o tom, co po sobě český quisling zanechal vědět víc, tomu doporučuji přečíst si o tom u Dušana Tomáška a Roberta Kvačka (z roku 2009) v CAUSE EMIL HÁCHA. Pak se nebude chtít shlížet v Háchově zrcadle nastaveném Halíkem. Nebude souhlasit s tím, že jde o charakteristický obraz české povahy. Tím jsou hrdinové, kteří zlikvidovali Hitlerova vyvolence Heydricha a vědomě volili riziko oběti vlastní smrti. K tomuto zrcadlu patří statisíce dalších obětí Československa, stejného množství Američanů a mnohonásobku rudoarmějců. Stejně tak jako odvaha Zemana. Buďme hrdi na to, že náš prezident se vzepřel falešnému vyrovnávání se s českými dějinami v křivém zrcadle, ať už se nám ho snaží podsouvat jezuita Halík nebo Česká televize stále častější prezentací drze neurvalého demagoga Kalouska. ČT vůbec nevadí, že ho představitel největší demokratické strany označuje za hlavu organizovaného zločinu.

I to bylo zrcadlem, jež si nastavila ČT falešnými pohledy na výročí Osvobození, na epopej obětí a hrdinství, jehož součástí jsme se stali ve vítězné válce i my Češi.