ZDENĚK HRABICA

Byl jsem na pražském Výstavišti, kde jsem podepisoval své knihy Pět válek Ludvíka Svobody a Tváře bez retuše. A vedle mne stál básník Karel Sýs se svou novou knihou politické poezie Tři vzkazy spáčům. Novou knihu povídek podepisoval i Jaroslav Kojzar. A kolem nás se nabízela kniha z pera Bohuše Chňoupka Banderovci.

Špalír celé akci tvořili nějací členové pražského Majdanu, s americkými a ukrajinskými vlajkami, s transparenty pomalovanými hákovými kříži a pěticípými hvězdami. Všichni byli pod ochranou antikonfliktních týmů Policie ČR. Sprostě na příchozí i odcházející pokřikovali a nadávali jim a z některých šel strach, z jiných zase lítost.
Většina přítomných a odchozích si té hrůzy ani nevšimla.
Ale člověk si musel nutně položit otázku, co se nám to urodilo na českém a moravském poli?
Komické pak bylo večerní zpravodajství ČT, které nám zobrazilo sváteční den. Spatřili jsme Babiše skákajícího s dětmi v pytli, což bylo milé, potom zase Babiše v pohodě diskutujícího s mládeží na pražské Trojské louce - při pěkné žranici za levný peníz - z kosteleckých uzenin. Sociální demokraté, kdysi přezdívaní socani, seděli s trampskou písní na ústech v poklidu, spokojeni, jak se nám to dobře daří.
A ke všemu pražské ulice brázdila troška anarchistů, radikálů různých barev.
Nejsem Jan Neruda, abych uměl napsat fejeton Byl První máj 2015!
Ale zcela určitě vím, že patřil k nejstrašnějším a hodně smutným, jaké jsme kdy prožili.

Má žena ironicky sdělila účastníkům pražského Majdanu, že musí být hodně stateční, když tak sprostě protestují proti komunistům; proti těm zločinným bolševikům. Jeden z nich, sotva šestnáctiletý, jí vážně odpověděl: „Asi byste byla stejně statečná, kdyby na vás čtyřicet let bolševici stříleli, jako stříleli na nás.“
A pak teenager padl odevzdaně do náručí své vrstevnice a hladil její nadměrně otylý zadeček; měl přitom ruce zašpiněné od mastného hamburgru.
Byl První máj, byl lásky čas?
Nebyl, byl docela všední den, všichni do země přibylí Ukrajinci, Slováci, ba ani místní Romové v něm neodložili v našem pražském Jižním Městě fanky a vodováhy, stavěli nové byty? Pro nás? Těžko!
Větev je uschlá, větev je pořádně suchá, ale vyrůstají již nové odnože; cožpak nečtete prof. Jana Kellera nebo i doc. Ilonu Švihlíkovou a mnoho dalších?
Už se budou ty větve asi jmenovat jinak, než se jmenují dneska, ale rozkvetou v příštích prvních májích na nových stromech, na to vemte jed! Člověk se dá zabít, s myšlenkou a pravdou to však bývá trochu jinak!