KAREL SÝS
Nedá mi to, abych úvod Jaromíra Pelce poněkud nedoplnil.
James Joyce dopsal Odyssea v roce 1922, ale nemohl najít nakladatele. Knihy se ujala teprve Sylvie Beachová, Američanka usídlená v Paříži, která si otevřela knihkupectví Shakespeare & Company v rue de l’Odeon č. 12, zaměřené na moderní anglickou a americkou literaturu. Knihkupectví se stalo jakýmsi krystalizačním bodem pro spisovatele, kteří na útěku před puritánskou Amerikou hledali v Paříži svobodu. Rozhodla se knihu proskribovaného autora vydat. Odysseus byl totiž v anglosaských zemích zakázán pod záminkou, že jde o pornografii.
Nakladatelka obtížně sháněla peníze u subskribentů, nesetkávala se však s úspěchem. Přispět odmítl mezi jinými i G. B. Shaw, autorův krajan. „Pokud si myslíte, že Ir, nemluvě o tom, že se jedná o Ira vyššího věku, zaplatí 150 franků za takovou knihu, pak znáte špatně moje krajany,“ napsal v dopise.
Výtisk stál 350 franků, předplatitelé jej dostali levněji. Američané si však knihu mohli koupit jen v tomto knihkupectví. Pokus pašovat knihu do USA selhal, americká pošta, respektive cenzura, knihu vždy nemilosrdně zabavila. Ernest Hemingway nakonec přišel na způsob, jak bdělé oči cenzorů ošálit. Měl přítele-malíře v kanadském Torontu, jemuž knihu začali posílat, a ten pak denně propašoval po jednom výtisku do Států. Nakladatelku ovšem akce stála nemalé peníze, neboť jako protihodnotu platila pašerákovi nájem za jeho torontský ateliér.
Opravdová Odyssea!
Není však známo, že by Spojené státy v té době ani kdy později řídil Josif Vissarionovič Stalin, takže zmínka o stalinských dobách jeví se poněkud nepřesná.
Česky vyšel poprvé v roce 1930 za panování „Stalinova agenta Beneše“ – jak se dnes s oblibou říká, a pak za totalitní normalizace v roce 1976 (v dnes neuvěřitelném nákladu 7000 výtisků!). V 50. letech by ho společnost nepochopila, neboť na stožáry světa tahali rudé vlajky kokoti všeho druhu, jako nechápala Kolářova Prométheova játra. Vždyť ani v roce 2015 nechce nic slyšet o znameních vlastního zmaru.
Dnes Odysseus rovněž vychází. Tzv. obscénní scény současným čtenářům ovšem připadají jako čajíček, ale notoričtí konzumenti všech mých lásek, ulic a růžových ordinací stejně nejsou s to ho přečíst, natož pochopit.
Takže: da Capo al Fine aneb až do hořkého konce!