JOSEF ONDROUCH
Slavného režiséra, autora scénářů a producenta, by nemělo být nutné představovat. Ale pro jistotu, kdyby někdo nevěděl, uveďme Stonea slovy Marka Ebena ve zdařilém pořadu Na plovárně (Stojí za to shlédnout. Ten prozatím ČT z archívu neodstranila. Jen mne udivilo, že pan Eben ani slovem nezmínil právě seriál Americké století…):
„Kdyby byl v roce 1968 vietnamský voják mířil o 1 cm vedle, tak bych dnes neměl o kom psát. Ale takhle mohu představit nositele vysokých vyznamenání USA Bronzové hvězdy a Purpurového srdce za hrdinství v bojích ve Vietnamu, ale také držitele tří Oscarů a pěti Zlatých globů, režiséra skvělých snímků, jako byly Četa, Narozen čtvrtého července, Nixon, J. F. K. nebo Wall Street – peníze nikdy nespí.“
Ebenův interwiev byl zřejmě natočen před oceněním Olivera Stonea ještě také Křišťálovým globem Karlovarského filmového festivalu. Dodejme, že většině českých novinářů, těm, kteří moc píší a mluví, ale často to vyhlíží, že nevědí o čem, nepadl slavný režisér vůbec do oka. Proto se ho snaží, kde jen mohou, kritizovat. Ti slušnější ho označují za kontroverzního. Když už si nevědí rady, snaží se ho umlčet nebo potlačit. Tak i ČT 2 odvysílala už všech 10 dílů Amerického století očima Olivera Stonea, ale v čase vůbec nejhorší možné sledovanosti o půlnoci z neděle na pondělí. Když jsem se pokoušel protestovat, sdělili mi, že se na záznamy mohu dívat na internetu. Zrada spočívá v tom, že devět dílů je už ze záznamu vymazáno; i poslední vymizí co nejdříve. Tím se nad nepohodlným Stoneem zavře voda. Alespoň pro ty, kteří neznají dobře anglicky.
Najde se někdo, s agenturou Stonea se přece jen dohodne a namluví jeho Americké století do češtiny? Ten, kdo se díla ujme a dostane k divákovi, získá kulturní a i politické body. Nenašel by se sponzor, kterému leží na srdci pravda a její šíření na vysoké kulturní a umělecké úrovni? Že by se toho ujala ČT? I když veřejnoprávní, udělá to ČT v takovém nečasu, aby film Stonea pokud možno nikdo neuviděl. Ministerstvo kultury řízené lidovci nelze při nejlepší vůli podezírat ani náhodou, že jim jde o pokrokovou kulturu. Ministerstvo školství, i když má schopného šéfa, prozatím jede ve vyjetých kolejích. Stále najdete na jeho webu „Text slavného manifestu Mým národům, vydaný císařem Františkem Josefem“… Financovaný ministerstvem školství, Evropskou unií, z Operačního fondu vzdělávání pro konkurenceschopnost, Evropského sociálního fondu v ČR a Občanského sdružení _pant.
Mohl by ministr Chládek konečně vysvětlit, jak je možné, že tak nestydatá lež i za jeho vedení stále visí na portálu ministerstva? Kdo z pracovníků ministerstva (i jiných jmenovaných institucí) zodpovídá za to, že zřejmě nemalé prostředky jdou na falšování našich českých dějin? A co k tomu ČSSD? Jim také nevadí označení cynického manifestu plného pokrytecké falše, jímž zahájil Franz Josef Velkou válku a poslal miliony i našich pradědů na smrt, za SLAVNÝ? Jde o neuvěřitelné, nestydaté falšování českých dějin!
Není divu, že pak máme současnou literaturu, která si klade pokleslé otázky: Zda zaplatil Masaryk z peněz, které byly určeny pro Čs. legie, atentát na Lenina? Byl Edvard Beneš agentem NKVD? Nebyl nakonec vznik samostatného Československa historickým omylem? A zda se umíme dnes, po sto letech, vyrovnat s takovými otázkami? Že jsou provokativní? To lze jen pochválit. To nevadí. Vadí, že jsou hloupé a publicista, který takové klade, je blb.
Filmový televizní dokument oscarového filmaře Stonea naopak ukazuje, jak funguje falšování dějin v USA a proč dějepis nemá většina studentů v přílišné lásce. Vše je tam už spolehlivě zaběhané a profesionálně na vysoké marketingové úrovni dokonale hlídané.
Dějiny 238 roků Ameriky se vykreslují v bezkonfliktním obrazu božského dobra v boji proti ďábelskému zlu hollywoodských westernů. Jako kdyby v Americe nebylo žádného konfliktu, nevyskytovala se tam bezbřehá nenasytnost jednoho procenta vyvolených mnohonásobných miliardářů, ovládajících devadesát procent na nich existenčně zcela závislých. Nenávist, touha po moci, snaha ji uchopit a udržet, egoismus všude a ve všem. Vše ale zabaleno v překrásné pohádce hollywoodského „amerického snu“ o nejlepším ze všech možných světů, o němž se dozvíme vždy jen to nejlepší! I američtí gangsteři mají formát a dovedou být gentlemani. Prostě tak a nejinak zní hymnus: „Amerika je krásná!“
Je jasné, proč se tenhle „guláš“ z historie pro školy míchá. Protože skutečné dějiny jsou jiné a pravda o nich umí být nebezpečná. Pokud lidé, kteří za posledních 50 let byli v čele USA, se v pravdivém obraze dějin zjeví, většinou ve špatném světle, pak by z toho vyplynulo, že i ti právě u moci jsou rovněž stejně špatní. Ukazuje se pak, že lidé usilující o moc špatní skutečně jsou. Jejich vykreslení Stoneem je činí živoucími a přitom zajímavými lidskými typy. Nejsou to roboti pějící sborově píseň o „krásné Americe“. Jsou-li na špici mocenských pyramid, tak prostřednictvím vypracovaného systému hlídají, co se děje v pyramidě pod nimi a žárlivě střeží pokud možno vše a všechny, zvláště pak pečují o své CV (curriculum vitae), aby nedošlo na veřejnosti jakékoliv úhony.
Studenti a absolventi středních škol pak většinou věří v neposkvrněnost americké demokracie. Oslavují Reagana a ve zpětném pohledu degradují nejlepšího prezidenta amerických moderních dějin Roosevelta na zakukleného komunistu. Vysokoškoláci humanitního zaměření tak primitivní nejsou. Ale už i během studia si své CV jako neposkvrněné ostražitě hlídají. Musejí tak činit. Vycítil jsem to během studijního prázdninového kurzu na Exeter College v Oxfordu. S výjimkou kanadské učitelky a majora US vojenské kontrarozvědky v civilu, který mě hlídal, bylo zbývajících třináct amerických kolegů stipendisty State departmentu. Takže se s nimi téměř nedalo mluvit. V programu jsme se podrobně zabývali dějinami UK. Tam se mohlo bez problémů jít do určitých detailů. Pokud však šlo o americkou historii, to bylo o něčem zcela jiném. Pozoroval jsem, že projevovali sympatie k nekonformním názorům jen v anonymním davu přednáškového kotle auly na Christ Church College, kde jsme mohli na konci přednášek klást dotazy a i stručně komentovat. Byl jsem k tomu přinucen, když pan profesor z Londýnské vysoké školy ekonomické hodnotil Mnichovskou dohodu v intencích Chamberlainovy politiky a stejně tendenčně vykreslil i pakt Molotov-Ribbentrop. Když jsem se představil a ozval, pan profesor se nezmohl na odpověď a já byl štěstím bez sebe za aplaus, který jsem sklidil. V davu přednáškového kotle se nemuseli bát, že si někdo dělá čárky a poznámky k jejich CV. Vyloženě mi pak ale řekli, že si na rozdíl ode mne musejí vše hlídat, aby nepřišli o stipendium a budoucí pozici v diplomacii.
Proto je Stoneův seriál Americké století fantastický odvážný. Také se scénáři oscarových filmů byl Stone dlouho odmítán. Na natočení slavné Čety musel čekat 10 let! Stojí za to se zamyslet, kam až jsme ušli u nás v konformním poslušném naslouchání těm na špici mocenských pyramid. Jak jsme si zvykli, mlčíce jako ovce, že nás drze a za naše peníze mohou beztrestně okrádat o naše české dějiny.
Jsme ještě vůbec schopni podívat se bez předsudků na pro Američany, pro nás a přiznám i pro mne překvapivé části Století Ameriky? Zvláště druhý a poslední díl jsem sledoval přímo u vytržení! Postava Henryho Wallace mi ve stínu Roosevelta předtím poněkud unikala. Druhý díl mi vytvořil pevný most k hlubšímu pochopení spletitostí studené války. I s její současnou Ukrajinou a blízkovýchodní přihřátou válečnou recidivou.
I recenze v New York Times označuje za velmi překvapivé především první dva díly Stoneho seriálu. Pro Američany je skoro neuvěřitelné slyšet, že to nebyly USA, kdo vyhrály II. světovou válku a jak byl jejich podíl na vítězství v porovnání se Sovětským svazem nepatrný. A vidíte, už jsme i u nás v současnosti: Slyšíme, že nás osvobodili Američani (i když ztráty Rudé armády činily více než tisícinásobek amerických padlých, kterých zahynulo v boji 116). To se nedá nijak obejít a musí se lhát. Na rozdíl od Jana Zieglera z iDnes vím, co píši, a ubohé lži tohoto druhu považuji za ponižující přiznání, že i u nás se falšování dějin blíží americkému příkladu, na který poukazuje Oliver Stone.
Nelze vymazat z ještě živé paměti, že napůl cesty mezi Prostějovem a Kojetínem probíhaly až do posledního okamžiku války v květnu 1945 urputné boje. Schörnerovi esesmani, ustupujíce do amerického zajetí, se zuřivě bránili. V bojích o naší vesnici padly na dvě desítky rudoarmějců. Když jsme se s nimi loučili, přišla téměř celá obec. A předtím ryze agrárnický okres Kojetín se stal ve volbách rok na to komunistickým. Taková je pravda a ne špína, kterou rozšiřují ubozí pisálci.
I do našeho českého povědomí se začíná vkrádat epochální Den D s otevřením Druhé fronty jako jednoznačně prvořadý vojenský střet. Podvolujeme se manipulaci bez sledování skutečných faktů. Naštěstí pražská dokumentaristika připravující většinu pořadů na ČT 2 se prozatím úplně nezpronevěřila profesionalitě a odpadkové počiny typu Karla – posledního Habsburka na českém trůně z brněnské dílny pana Fuksy jsou výjimkou. Vytěsňování Stoneova Amerického století na periferii sledovatelnosti je však varováním.
Ještě horší je postup ministerstva školství ve zmíněných metodických pokynech, týkajících se „slavného“ manifestu habsburského mocnáře. Manipulace s českými dějinami v klíčových osobnostech naší historie – Palackého, Beneše a Masaryka – přečtete v Náměsíčnících cambridžského profesora moderní historie Christophera Clarka, bláboly pana Zieglera z iDnes o nutnosti boření mýtů najdete na internetu. Guláš pro Masaryka by měla Milena Štráfeldová pojmenovat Guláš o Masarykovi. V knize připouštějící otázky, zda nebyl Beneš agent NKVD a Masaryk se nepodílel na atentátu proti Leninovi, to mi fakt připomíná prostoduché americké manažery, kteří upřímně vykládají o tom, že Roosevelt byl komunista, jenž podlehl Stalinovi. Ale tak daleko jako autorka ještě nejsme. Alespoň pokud si uvědomíme, že guláš o Masarykovi je v pochybných výpovědích Savinkova a dalších údajných důkazech o Masarykově financování atentátu Kaplanové na Lenina z peněz československých legií zřejmě okořeněn dávkou halucinogenních hub. Podle předmětu studia bych řekl, že by mohla autorka vědět, že i v románové fikci je rekonstrukce dějin na úrovní bulváru nepřípustná. Těším se, že si s autorkou při předčítání, na něž by k nám do Mariánských Lázní měla přijet, budu moci popovídat. Pak bych na její Guláš o Masarykovi napsal recenzi.
Stojí za to postavit se i proti takovémuto vytěsňování osobností Masaryka, Beneše a Štefánika z našeho vědomí. Nebát se vidět zcela jasně Rudou armádu jako naší osvoboditelku z jednoho obrovského koncentráku zvaného Protektorat Böhmen und Mähren. Stejně tak i za to, aby nás v televizi ČT, kterou si platíme, nekrmili odpadovým paskvilem oslavujícím poledního habsburského „českého krále“, pomlouvajícím Masaryka a neupírali nám skutečné hodnoty amerického filmu a televizní dokumentární publicistiky.
Oliver Stone k nim patří. Už se těším, že si jeho Americké století přečtu v anglickém knižním vydání. Umí i tohle: první román napsal v devatenácti letech. Najde se ale nějaké nakladatelství a vydá českou verzi knížky? Naděje je posledním ostrovem optimismu a ten přece nehodláme ztratit.
Proto: Snažme se uklidňovat vzniklé situace, nereagovat přehnaně, dívat se očima našich protivníků. Tímto způsobem dokážeme sdílet potřeby dalších zemí se skutečnou empatií a soucitem. Dokážeme se oprostit od pocitu nadřazenosti a arogance? Budeme žádat boha, aby žehnal i jiným zemím než Americe? Konzervativci a nacionalisté budou protestovat. Ale jejich cesta se neosvědčila! To říká Oliver Stone ve svém komentáři závěrem Amerického století.
Jde o televizní dokument, který se stal perfektním pohledem na svět a Ameriku v něm a už živou, neotřelou divácky poutavou klasikou. Portréty Bushe a Obamy, Irák a vývoj americké agrese v této zemi, pomáhají k pochopení falše a podobně špinavých metod používaných nejen v arabských zemích, ale dnes i na Ukrajině. Seriál přitom Stone dokončil už před dvěma lety. Stačil však už zobrazit i rozsáhlé celosvětové americké špehování, aniž ještě mohl tušit, co odhalí Snowden. Film, který o tomhle sympatickém Američanovi, jehož prostřednictvím budeme moci nahlédnout hlouběji do systému globálního dohledu americké špionáže, překonávající Orwelovu předpověď, natočí právě Oliver Stone. Pokud nebude filmová distribuce tak diskriminačně cenzorská jako Česká televize dnes, pak se máme na co těšit.